Clare Pooley

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1970

Nová kniha

Zázrak na nástupišti číslo 5

Zázrak na nástupišti číslo 5 - Clare Pooley

Železné pravidlo říká - nikdy se nedávej do řeči s cizími lidmi, které vídáš ve vlaku cestou do práce. Ale co když ho někdo poruší? Iona Iversonová každé ráno v... detail knihy

Populární knihy

Zázrak na nástupišti číslo 5
Zázrak na nástupišti číslo 5
Kavárna na konci ulice
Kavárna na konci ulice

Nové komentáře u autorových knih

Zázrak na nástupišti číslo 5 Zázrak na nástupišti číslo 5

„Každodenní cesta vlakem, lidé, kteří se bez povšimnutí míjejí až do jednoho dne. Příběh o přátelství, které pomalu vzniká mezi lidmi tak odlišnými jak jen to jde. Za vším stojí Iona, velmi energická a výstřední žena. Krásný, laskavý a mile úsměvný příběh, který byl moc pěkný.“... celý text
— pip11

Zázrak na nástupišti číslo 5 Zázrak na nástupišti číslo 5

„Vědomě jsem šla do žánru, který mne neoslovuje, takže jsem byla na úvodních stranách docela překvapená, že mne to začalo bavit. Nicméně přišla stránka 50 a tam veškerý zájem skončil. Aby se arogantní nafoukaný bohatý hulvát najednou chtěl omlouvat podivné barevně oblečené pejskařce, za zenitem, to neberu. Nikdy by to prostě z podstaty neudělal (ne, zázraky se nedějí), navíc ona byla jako břitva, takže by se jí navíc ještě bál, kdyby jooo se chtěl polepšit a stát se příjemnějším člověkem, ze dne na den.“... celý text
— soukroma

Kavárna na konci ulice Kavárna na konci ulice

„Zvon na zvony, když ještě zvoní. Zapomeň na to, co je ideální. Ve všem se najde praskliny. Tudy se světlo dovnitř dostává. O svém životě lže každý. Co by se stalo, kdybychom místo toho sdíleli pravdu? Včerejšek je minulost, zítřek je záhada, dnešek je dar. Stastni lidé nejsou vděční, zato vděční lidé jsou šťastní. Proč všechno musí mít nějaký smysl? Proč všechno musí zapadat do nějakého plánu? Někdy je nejlepší nechat všechno prostě přirozeně růst, jako květiny. Co jde nahoru, musí zase dolů. Každé světlo vrhá stín, každá akce budí reakci. Nápad se sešitem Projekt pravdy byl dokonalý. Jen mi pak přišlo, že příběh tak nějak zastavil.“... celý text
— Kristy.Seb

Kavárna na konci ulice Kavárna na konci ulice

„Nemůžu si pomoct, ale příběh mi připomínal film Amélie z Montmartru. Sice se děj neodehrává v Paříži, nýbrž v Londýně, nicméně za to může asi ta nezištná ochota někomu pomáhat. Monica Julianovi, Hazard Monice, pak nějak všichni všem. Objeví se i romantická zamilovaná linka, resp. několik (nechybí pár gayů a leseb), napravený drogově závislý alkoholik, varování před instagramovým "ideálním" světem, kdy se za vystajlovanými usměvavými fotkami skrývá smutek, samota a nepochopení. Příběh nenadchne, ale ani úplně neotráví, i když nevěřím, že se to může stát. Líbily se mi londýnské reálie.“... celý text
— koppy

Kavárna na konci ulice Kavárna na konci ulice

„Úprimne - mňa táto kniha dosť nudila. Doslova som sa pri nej zasekla a vôbec sa mi nechcelo do jej čítania. Je rozťahaná s veľa zbytočnými postavami, ktoré celú knihu pribúdajú. Tým pádom sa tam odohráva veľa nepodstatných vecí, namiesto toho, aby sa dej zameral skôr na menej postáv a viac do hĺbky. Tak si potom človek ani nemôže vytvoriť s tými postavami žiadny vzťah. Kniha pre mňa nebola oddychovkou, lebo sa mi ju vôbec nechcelo čítať. Ku koncu sa to možno trošku rozbehlo, ale mám pocit, že to bolo len tým, že som ju chcela už rýchlo dočítať. Škoda.“... celý text
— Veve11111

Přejít na knížky autora