Charles Lewinsky

Nové komentáře u autorových knih

Gerron

„Příběh herce a režiséra Gerrona se vine 20. stoletím v Německu. Poznáme jeho mládí v předválečném Berlíně v rodině bohatých židovských obchodníků, složíme válečnou maturitu a budeme s ním trpět v zákopech 1. světové války. Přichází Výmarská republika, první úspěchy v kabaretech a divadle, které vyústi u filmu. Bohužel promešká emigraci a pak Gerrona a jeho manželku čeká smutná pouť po Evropě, Terezín, poslední film a Osvětim.... Skvěle napsané, 5 hvězdiček bez sebemenšího zaváhání.“... celý text
— Felidae

Gerron

„Forma zastínila příběh. Velmi mi vadilo, že se text nečlenil na kapitoly, stačilo by je pouze očíslovat, šlo by to, protože Gerron vzpomínal na události, které tématicky souvisely s jeho současným děním. Na druhou stranu si dal autor s výstavbou textu ohromnou práci, musel značně fabulovat, ale přesto má čtenář dojem, ano, tohle mohl Gerron zažívat. Líbilo se mi, že své vzpomínky inscenoval, velice podnětné byly jeho komentáře typu ale tak to nebylo. Skutečnost byla mnohem méně epická. Při čtení jsem uvažovala, jak se podmínky pro Židy zhoršovaly postupně. Gerron s rodinou opustil Německo ještě včas, přesto internaci později neunikl. V románu to zdůvodnil tím, že byl blbec. Dále se setkáme s množstvím tehdejších hvězd stříbrného plátna, namátkou Marlene Dietrich či Magda Schneiderová. Osobně se mi ale nejvíce líbila postava Otto Burschatze, Gerronova kamaráda z války. Natáčení filmu dalo možnost představit Terezín z jiného úhlu pohledu. Gerron coby slavný režisér a nositel železného kříže patří mezi prominenty. Na knize se mi líbilo množství výroků, které kouzelně popisují pravdu - např. že jediní lidé, co něčeho dosáhli, jsou egoisti.“... celý text
— Madelisi

Gerron

„Věděla jsem, jak to dopadne. Zpracování působilo jako jeden velký výstup. V sále se setmělo, z hlediště je slyšet šepot. Všichni upírají oči na podium, kde se odehrává poslední scéna. Ať potlesk trvá co nejdéle. Ať naděje umře jako poslední. Bude to stačit? Sugestivní, smutné, odporné a zlé.“... celý text
— Janadvorackova

Gerron

„Gerron byl vynikající režisér, v 1.světové válce bojoval na straně Němců (kde utrpěl zranění s doživotními následky), jako Němec se cítil. Ale byl to Žid. Jeho rodina tak dlouho odkládala útěk z rodného Německa, tak dlouho podceňovala nebezpečí nacizmu, až byla jako spousta dalších odsunuta do Terezína. I zde Gerron stále "režíroval". Nejen skutečná vystoupení a kabaretky, ale hlavně ve své hlavě. Představoval si okem režiséra scény a průběhy různých událostí, které pak skončily zcela jinak, nutno říci, že hůře. Několikrát se v knize objeví věta: "stop, ale tak to nebylo". Tak by to mohlo, možná mělo být. A pak je Gerron postaven před Sophiinu volbu... Nebudu prozrazovat, oč šlo, přečtěte si. Kniha je hodně emočně náročná. Ještě po dvou letech mám spousty otázek a musím o ní přemýšlet.“... celý text
— Inka063

Gerron

„Hodnotím s odstupem dvou let, takže jde spíše o dojem, který kniha zanechala, tedy jako u každé knihy s tématem holocaustu silný. Zajímala mě kvůli tématu Terezína, kam občas s rodinou zavítáme (a byla by ostuda mít přečteno hodně o Osvětimi, Dachau a nic o Terezíně), propagandistické téma nutí člověka také k zamyšlení a je bohužel aktuální víc, než bychom chtěli! Vím, že mě kniha zaujala (slovo bavila bych u tohoto tématu raději nepoužila z piety k událostem) a absorbovala jsem ji během necelých dvou dnů, tedy mohu doporučit.“... celý text
— slaska77

Přejít na knížky autora