Carol M. Cram

Přidat do oblíbených Koupit knihy

kanadská

Nové komentáře u autorových knih

Toskánské věže Toskánské věže

„Moc pěkné“
— PavlaTr

Toskánské věže Toskánské věže

„Tato kniha mě bavila, na jednu stranu romantická, trošku možná víc. Na druhé velmi zajímavý náhled do středověkého malířství.“
— MisaDud

Toskánské věže Toskánské věže

„Moc pěkné čtení.“
— mcabr

Toskánské věže Toskánské věže

„Příběh jako takový je běžná slaďárna obsahující vše co se od slaďárny žádá (tj.odvážná, schopná a inteligentní žena, která se vymyká běžným ženám své doby, nepochopení, vášeň vč.motylků v břiše apod) každopádně pro mě kniha byla můstkem pro objevování nového a to je s Googlem v ruce super....San Gimigiano, středověké malířství, mohla jsem prozkoumat různé motivy maestà a fresky v Sieně“... celý text
— kaja77

Toskánské věže Toskánské věže

„Nápad, který definivně vyplyne v závěru knihy, je dobrý, nápaditý a zajímavý. Bohužel zpracování dost pokulhává. Kniha se na jednu stranu čte velmi dobře, ale nedám ruku do ohně za to, že mě u ní neudržela jen skutečnost, že co dělat na dovolené než si číst. Příběh má několik rovin, které se částečně prolínají, ale spíše se střídají. V podstatě to jsou dva az tři samostatné příběhy sešité dohromady, které tedy spojuje hlavní hrdinka. A bože, to je taková káča! Hloupá povýšená dylina, co si o sobě myslí, že je nejlepší a nejchytřejší na světě a neustále všechny posuzuje, všemi pohrdá. O všech furt říká, že jsou hloupí, negramotní, nedá se s nimi rozmlouvat, nemají talent. Ona je jediná, která má talent, je chytrá, nestydí se za to... totálně chybí pokora, i když občas se snaží předstírat, že ji má. Nemá. Malování je jediné, co dokáže ocenit, jiné zájmy a dovednosti u ostatních totálně přehlíží. Autorka mě dost iritovala tím nekonečným omyláním téže myšlenky, jak je kdo hloupý. A i věcné opakování malířských technik bylo místy až zbytečně rozvleklé. Nemluvě o absolutní naivitě hrdinky a taky její naprosté sobeckosti, sebestřednosti a bezohlednosti. Nulová empatie, i když se ji snaží předstírat. Fakt mě ta holka místy děsně štvala. Navíc jak kdyby v příběhu byly dvě - Sofia z prostřední části byla hloupounká naivka bez zkušeností, ne zkušená zralá žena, kterou relativně byla na začátku. A všichni ti chlapi, kteří ji obletovali a chtěli pro ni položit život (a někteří úplně zbytečně položili), jen aby ona jimi opět pohrdala. Dějová linka s manželem mohla být výrazně vyhrocenější, měl být daleko větší zmetek a tyran, zůstal ale jen nešťastným chlapem, který má na svou dobu oprávněná očekávání, ale manželka na něj totálně kašle a jen neustále neříká, jak je na ni zlý. Většina postav není dobře vykreslena, jen zběžně, povrchně popsána. I mnohé reakce byly nepochopitelně hloupé, rychlé, nelogické, špatně popsané. V celém příběhu mi chyběla vize, drive, kam to tedy vlastně směřuje. Epilog to lehce zachránil, spojil tu roztříštěnost, ale ten byl zase vlastně zbytečně přetížený. Trochu se to tvářilo jako příběh o nečekaně emancipované ženě v nečekané době, ale zůstala jen husa, která stín doby nepřekročila. Dráždily mě nelogické skoky v čase, občas nenavazující nebo nedokončené reakce na akce a totálně nelogické skákání z erformy do ichformy. Na letní čtení u vody, proč ne, jako nákup v akci to zas tolik nebolí (i když mě zklamala kvalita ebooku), ale potenciál zůstal nevyužit.“... celý text
— barborazveze

Přejít na knížky autora