Bohumil Plevka

česká, 1922 - 2002

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih
Lázně Dubí v Krušných horách
Lázně Dubí v Krušných horách
Přemožitelé času 12
Přemožitelé času 12
Z posledních dopisů Emy Destinnové
Z posledních dopisů Emy Destinnové
Beethovenův dopis nesmrtelné milence
Beethovenův dopis nesmrtelné milence

Nové komentáře u autorových knih

Život a umění Emy Destinnové Život a umění Emy Destinnové

„Jak uvádí uživatelka annes přede mnou, těch údajů o vystoupeních, koncertech, a vůbec o tom, kde E.D. zpívala jakou roli, je opravdu hodně a běžný čtenář je asi bude trochu pouštět "jedním uchem tam a druhým ven". Na druhou stranu to tam asi uvedeno být muselo, protože to byla velmi významná část života naší asi nejslavnější operní pěvkyně, a knížku to rozhodně nedělá nezajímavou, čtenáři představuje Emu Destinnovou se vším všudy. Byla to žena dalo by se říct rázná, moderní, silně vlastenecky založená, ale v jistých věcech i naivní, možná až dětinská, jednající trochu neuváženě. Její talent umělecký byl bezpochyby velký, stejně jako ve svojí době její sláva především za našimi hranicemi. Co rozhodně velké nebylo, to byly její schopnosti obchodní. Zámek ve Stráži nad Nežárkou a jeho okolí si sice zamilovala a dnes je spojována hlavně s touto lokalitou, ale dá se říct, že jeho koupí si nadělala tolik starostí jak materiálních, tak duševních, že to asi mělo svůj podíl i na její předčasné smrti. Já toho o ní zase tak moc nevěděl, tak jsem si rád přečetl i o takových tématech, jako byla její "špionáž" na začátku 1. světové války či její vztah s Dinhem Gillym. Ale i některá jiná témata. I když to období, které následovalo po konci první sv. války, už moc veselého čtení nenabízelo. A v neposlední řadě... já ten její pomník u dubu u Nové řeky mám tak půl hodiny na kole, ten její epitaf už jsem četl tolikrát, že ho vlastně znám zpaměti... takže vlastně tahle knížka byla tak trochu povinnost. Pokaždé, když tam zastavím, obejdu dub, zajdu k vodě, kouknu na pomník a přeříkám si ten text, jestli si ho pořád pamatuju. A ... ano, pamatuju:).“... celý text
— mira.l

Život a umění Emy Destinnové Život a umění Emy Destinnové

„Na mě trochu tužší čtení. Kniha je rozdělna do několika obodobí života Destinnové (jak osobní tak profesní). Na můj vkus by se mi líbil asi spíš nějaký více příběhový děj, protože údajů o vystoupeních a rolích bylo na mě asi přespříliš. Nicméně úryvky z dopisů, doplnění poznámkami a obrázky Emy či plakátů o vystoupení byly super. Jak napsal Čapek o její smrti - opravdu jsme jí měli věnovat více pozornosti (nejen tak že se koukneme na dvoutisícovku). Na nějaké příští zastávce na třeboňsku se ráda vrátím k jejímu památníku mezi duby. A teda taky (její oblíbené) rybaření už mi nepřipadá tak moc chlapské :-)“... celý text
— annes

Z posledních dopisů Emy Destinnové Z posledních dopisů Emy Destinnové

„Za velkou louží zasypána plátky růží, domovině své však talentem překáží. Plna síly, stranou kamenných vitráží, odhodlána pět árie věhlasné, pod nebeskou modří. Srdce bije na poplach, přetavit petlice politické. Mé obecenstvo, národe, porozuměj krvi mé, nedovol roztříštit touhu pletichami, tonout opery divu v úloze nevděčné.“... celý text
— andrii24

Z posledních dopisů Emy Destinnové Z posledních dopisů Emy Destinnové

„Úryvky z dopisů napsaných v rozmezí let 1920-1930, několik fotografií a především prvotřídní poznámkový aparát Bohumila Plevky. // Předchozích znalostí netřeba. Stačí zájem o osobu Emy Destinnové. // Dávám pět hvězd. --------------------------------------------------- UKÁZKA: ,,(...) Často se v duchu zatoulám do Chicaga a hledám Vás tam, zde je vše při starém, stálé oslavy, já oslavila s sebou v Londýně koncertem ve prospěch British Legion naše 10letí a obdržela výbornou kritiku. Tak se tam tedy v květnu poštrachám zase zpívat vlastní recital. Takto ovšem zpívám dost málo a už mne to ani nebaví, moderní názory na kumšt vůbec všechno umění jaksi zahořklo, vše se pokazilo. Je to jako se vším na světě: víru ve staré nám vzali a nové nedali - není už plné důvěry a plného uspokojení. Kdybych byla nyní u Vás v Chicagu, pracovali bychom každý den na mých memoirech, obdivovala jsem Vaši ohromnou paměť ve všech mne se týkajících článcích, které jste mi zaslal a děkuji Vám ze srdce za každé dobré a hřejivé slovo. Víte, že cos podobného člověk u nás odvyká? Zde, když už někdy a skoro ,,z přinucení" o vás napíší něco hezkého, už už hledají honem, čím by vás v zápětí mohli bodnout nebo zlehčit. (...)"“... celý text
— milamarus

Přejít na knížky autora