Alan Hollinghurst

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Sparsholtova aféra

Linie krásy

Cizí dítě

Nové komentáře u autorových knih

Cizí dítě

„Více než o ději, je tahle kniha o vztazích na všech možných úrovních a o pocitech. Všemi kapitolami se prolíná postava básníka Cecila, kapitoly se ovšem nenapojují, je mezi nimi dost velký časový rozestup, takže mi vždy chvilku trvalo zorientovat se v postavách, které mizely a jiné se zase objevovaly.“... celý text
— Netae

Cizí dítě

„Další nádherná kniha se kterou se mi těžko loučilo. A to jsem ji tolik let odkládal. Pět kapitol, každá z jiné doby a z pohledu jiné postavy. To tápání v kterém roce se ocitneme a kdo bude vypravěč v dalším pokračování mi přišlo napínavé a hlavně zábavné, mistrně napsané. Počáteční příběh se s každou stránkou halí do tajemna a do nekompromisního zapomnění, tak jako příběh každého z nás - a to je to ohromující na tomto velice působivém románu.“... celý text
— boticelli

Sparsholtova aféra

„Zajímavá kniha k zamyšlení o tom, jak dramaticky se za cca 60 let zcela změnilo vnímání homosexuality. A díkybohu za to. Krásná je reflexe toho, jak moc malicherná celá aféra byla v kontextu doby a jak přesto hluboce poznamenala hlavní postavu, kterou je syn strůjce aféry. A i přesto, že on ví, jak malicherná byla, tím, že se jej téměř bezprostředně týká, stále ulpívá a zraňuje. Jako rodiči mi ze vztahu syn-otec a obráceně bylo hodně smutno... Klidně bych dala 5 hvězd, ale závěrečný díl a drogový rauš mi přišly tak nějak zbytečné a nedůstojné, ač s nadějí k novým začátkům - oproštění se od stigmatu a nového vztahu. Proč ne, ale můj šálek kávy to není.“... celý text
— KláraH.

Linie krásy

„Linie krásy je pro mě zvláštní v tom, jak nenásilně spojuje klasický, vytříbený jazyk s často odvrácenou stranou salónního života v 80. letech 20. století. Už samotný vypravěč má v sobě stejný rozpor - přes estetické vnímání, dosažené vzdělání a celkovou citlivost se snadno (a bez vysvětlení) pouští na zakázaná území. I jednotlivé události, poskládané s nedbalou, až fitzeraldovskou elegancí, nemají vodítko ani bližší výklad, prostě jen přicházejí a mizí podobně jako hosté na okázalých večírcích místní smetánky. Přesto obraz, na který název mimo jiné odkazuje, drží pevně při sobě a všechny protiklady tvoří uvěřitelný celek, stejně nadějný, jako důvodně smutný. Bez konkrétního vyznění ukazuje časově ohraničenou životní etapu, naplněnou hledáním příležitostí a směřující k poznání, jak jsou všechny domnělé jistoty, včetně života, křehké.“... celý text
— Clair16

Linie krásy

„Není to nějaká divoká jízda, co se týká děje. Ale ta práce s jazykem, popisy situací, postav či dojmů jsou opravdu excelentní. Tohle neumí každý (z těch, kteří ano, mě napadá třeba Cunningham).“... celý text
— Crimble

Přejít na knížky autora