Marek Horoščák životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1976

Životopis

Dramatik Marek Horoščák se narodil v roce 1976 v Brně. Vystudoval divadelní dramaturgii v ateliéru Josefa Kovalčuka a Arnošta Goldflama na brněnské JAMU. Absolvoval dramatizací novely Petera Handkeho Zvláštní žena. V letech 2002–2004 působil jako lektor dramaturgie v Národním divadle v Praze, v současnosti pracuje jako dramaturg v Českém rozhlase Brno.

Horoščákova první hra Mein Faust patří do okruhu nesčetných variací faustovského tématu; jeho interpretace klasického tématu zbavuje Fausta glorioly a degraduje jej na nerudného alkoholika. Rozmáchlým gestem, které zahrnuje další literární aluze, zaznamenává autor Faustovy útrapy, které končí jeho smrtí.

Následující dramatický text Trakl je inspirovaný životem rakouského básníka Georga Trakla. „Tragický básník Trakl vypovídá o svém hoři. Ale nejen o svém. O hoři lidstva ‚před hlavněmi děl‘. Bere na sebe břímě, které je břemenem tohoto věku,“ píše překladatel Ludvík Kundera o prokletém expresionistovi. Ve hře jednají postavy, s nimiž Trakl žil a psal o nich básně – přítel Karl (Kraus), jeho milovaná sestra Greta, prostitutka a Dostojevského hrdinka Soňa. Z Traklova života přebírá Horoščák i fakt, že jako lékárník propadl drogám, rozvíjí také básníkův incestní vztah k sestře; o skutečnost se opírá i první válečný obraz, kdy se hrdina chce uprostřed hromad mrtvých vojáků zastřelit. Životopisnou linku obohacuje Horoščák o další motivy a komentující postavu Císaře. Traklův expresionistický jazyk nachází ve hře uplatnění především v monologických pasážích. Série obrazů volně rozvíjí samostatné výjevy z Traklovy biografie, které podávají svědectví o básníkově bolestném a drásavém prožívání existence, o vykolejení jednoho osudu, který naráží na spořádanost okolí. Zároveň je to však téma nadčasové, téma známé z Dostojevského – o člověku ovládaném a sužovaném běsy.

Horoščákova hra Vařený hlavy aneb Děvče, tobě na kozách tančí smrt je černou groteskou, která výrazně odkazuje k principům coolness dramatiky. Jednotlivé situace, zbavené příběhovosti, jsou založené na náhodném setkání několika lidí střední a mladší generace, na setkání přeplněných fyzickým násilím, vulgarismy, sexem. Postavy bez motivací a bez vysvětlení si navzájem ubližují. Po vnější stránce se Horoščák přibližuje k dramatikům typu Marka Ravenhilla, Sarah Kaneové, Mariuse von Mayenburga, zároveň se však jeho texty od nich vzdalují. Naturalistické perverze v Horoščákově podání nevyznívají jako zoufalý výkřik, obraz rozedraného emocionálního světa mladé generace, která se ze všech sil brání podlehnout banální každodennosti rodičů. Jeho text je zbaven patosu a apelu toužícího změnit svět. Nebije se spolu se svými postavami, jsou mu lhostejné, pracuje s nimi jen jako s modelovými figurkami, u nichž jsou citlivé stránky jako soucit nebo bolest potlačeny. Násilnický muž, ustrašená manželka, mladí výrostci a zkrachovalý alkoholik, jejichž minulost či osobní traumata jsou zadupána, rozehrávají absurdní situace. Generační konflikt, kterým hra klamně začíná se zcela převrátí, spořádaní rodiče se nakonec vyjeví jako větší monstra než jejich děti. Přesněji: Nikdo zde není bez viny. Ani samotný jazyk. Na druhou stranu v Horoščákově textu k násilí přímo nedochází, jsme o něm informovaní až ex post. Zároveň je to násilí groteskní, ne sice tak hravé jako kopance do zadku či šlehačkové bitvy z němých filmů, ale rozhodně hravě překombinované – například v obrazu uvaření hlav na tělech obětí. Hra ve hře, odkazy na akční filmy – především tarantinovsky pojaté násilí a mudrování o něm, souběžně s tím rezignace na souvislý příběh, absence kauzality a psychologie – to vše činí ze činí ze hry Marka Horoščáka groteskní škleb, který se záměrně vzdává výpovědní hodnoty.
(zdroj životopisu: http://www.czechlit.cz/autori/horoscak-marek/)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.