Jindřich Štyrský životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1899 - 1942

Životopis

J. Štyrský (11. srpna 1899 Čermná u Kyšperka, dnešního Letohradu – 21. března 1942 Praha) byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik.

Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětsví. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu.

Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[1]

Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrelismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou (1902–1980), která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlatní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus (ekvivalent poetismu). Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze.

Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně.

„Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet.

Zemřel v roce 1942 v Praze.


Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií.

Fotografická tvorba

Zajímavé a ceněné jsou jeho fotografické cykly z Prahy a Paříže:
* Žabí muž, 1934
* Muž s klapkami na očích, 1934
* Pařížské odpoledne, 1935

Výběr z těchto fotografií vyšel posmrtně s básněmi Jindřicha Heislera v roce 1941 – Na jehlách těchto dní (za války vyšlo v samizdatu, v roce 1945 oficiální tištěná verze).

Počátky tvorby

Štyrký se začal fotografií zabývat ve svých 21 letech. Striktně však rozlišoval mezi snímky pro vlastní potřebu a uměleckými pracemi. Jako první surrrealistický fotograf zachytil v roce 1932 legendární zříceninu zámku La Coste. Celkem pět jeho precizně procedených fotografií publikoval v Rozpravách Aventina. Z těchto fotografií je nejvíce oceňován detail popraskané zdi porostlé břečťanem – udajně je to nejsugestivnější fotografie pořízená na La Coste.

Muž s klapkami na očích a Žabí muž

V roce 1935 poprvé prezentoval své dílo na výstavě Skupiny surrealistů v ČSR. Představil tam své dva rozsáhlé soubory Muž s klapkami na očích a Žabí muž, které obsahovaly celkem 73 fotografií. Již od začátku bylo jeho dílo vnímáno jako výrazný přínos surrealismu moderní fotografii. Téměř okamžitě po vystavení svých fotografií začal být Štyrský srovnáván s Eugènem Atgetem – oba fotografovali pouťové atrakce a kolotoče, stejně tak jako výlohy obchodů, nejen kvůli vystavenému zboží, ale také odrazům z ulice.

Mezi oběma cykly neexistoval žádný klíč, který by určoval, proč je která fotografie zařazena právě do daného cyklu. Obě části se však přesto v jistém smyslu doplňují.

Pařížské odpoledne

Po těchto dvou cyklech plánoval Štyrský ještě jeden, který částečně realizoval během svého pobytu v Paříži v roce 1935. Tomuto cyklu dal později název Pařížské odpoledne. Co do počtu fotografií byl ale výrazně menší, než dva předchozí – Štyrský ho pravděpodobně nestihl kvůli nemoci dokončit. Práci mu také ztížil fakt, že v té době vyšlo v Paříži hned několik samostatných fotografických publikací a fotografické osvojení Paříže pro něj tím pádem bylo složitější. Tento cyklus by bylo možné označit jako určitý závěr jeho fotografického díla. Kromě postupů uplatněných v předchozích cyklech do jeho děl začal pronikat nový motiv – funerálie, devastace a eroze, které nejčastěji nacházel ve hřbitovní kapli nebo na náhrobcích.

Přírodní motivy a oblíbené lokality

Štyrský byl po jistou dobu také velmi zaujat přírodou, což není z fotografií zařazených do jeho cyklů vůbec patrné – tam čerpal především z městského prostředí. Podle dochovaných snímků se usuzuje, že řadu svých fotografií pořizoval na nejrůznějších místech v Čechách, často v pohraničí. Cestoval po Šumavě, kde fotografoval vyvrácené stromy, kmeny, spadané větve, byl u Černého jezera, nejspíše navštívil Prachovské skály. Na jeho snímcích se dochovaly četné studie stínů, listí, kořenů a rašelinišť. Obsahují rovněž množství různých detailů, odrazů ve vodě, záběrů na struktury skal a kapradin.

Výtvarná činnost

Začínal jako kubistický malíř s lyrickým zaměřením, ale brzy přešel k imaginativní tvorbě. Od pobytu v Paříži s Toyen jeho tvorba směřovala směrem k surrealismu, hlavním zdrojem jeho inspirace se staly sny a jejich prožitek – cyklus Kořeny.

Štyrský byl jedním z prvních evropských umělců, kteří se zabývali barevnou koláží. Mezi jeho erotické fotokoláže patří například kniha s doprovodnými texty Emilie přichází ke mně ve snu, 1933 (doslov Bohuslav Brouk).

Umělecký přínos

Štyský nejenže vytvořil rozsáhlé soubory, pocházející z let, kdy se vlastní surrealistická fotografie teprve formovala, ale svůj příspěvek do oblasti fotografie chápal programově jako surrealistický.

Důvody, proč Jindřich Štyrský stále přitahuje pozornost, na rozdíl od řady svých generačních vrstevníků, z nichž se staly pouhé dějinné příklady spjaté s vlastní dobou, jsou mnohé. Jeho různosměrný odkaz zůstal tak otevřený, že působí až do dnešních dnů. Upoutává nejen šíří svých postupů, ale také svým životem, který je mnohdy opředen legendami.

„Štyrského dílo je tak mnohostranné, že se zdá být jako celek neuchopitelné: vnímáme vždy jen jednu část, při natočení se zjevuje jiná, a náhle ty, o nichž se domníváme, že je známe, se ukáží v nových, pozměněných souvislostech. V jedné fasetě se zrcadlí další, a jakmile jsme přesvědčeni, že již vidíme dovnitř krystalu, znejistíme: mohlo jít pouze o odlesk jedné strany.“
— historik umění Karel Srp, 1977

Jeho obraz Cirkus Simonette byl dne 23. dubna 2006 v aukci prodán za 8,6 mil. Kč,[2] čímž byl překonán dosavadní rekord částky zaplacené za české dílo. Do té doby držel český aukční rekord obraz Emila Filly Zlaté rybičky, který se v roce 2000 prodal za 7,3 milionu Kč. Rekord překonal obraz Ivana Ivanoviče Šiškina Před zrcadlem, který si koupil neznámý sběratel v dubnu 2006 za vyvolávací cenu 7,5 milionu korun.

Literární činnost
* Edice 69, založil ji 1931
* Erotická revue, vedl ji od 1933
* Edice Surrealismu, redigoval ji od 1934
* Literární kurýr Odeonu

Jeho literární činnost úzce souvisí s výtvarnou prací, své knihy ilustroval:
* Sny
* Emilie přichází ke mně ve snu (zdroj životopisu: Wikipedie)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.