Jana Štromajerová životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1941

Životopis

- Autorka básní publikovaných na internetu na literárních serverech pod pseudonymem „Kapka“
- Držitelka „Zvláštní ceny předsedkyně poroty“ 2013 za poezii v 2. ročníku literární soutěže ArtBotič pro česko­slovenské seniory
- Oceněná ve Vyšehradské literární soutěži 2016

Narodila jsem se 25. října 1941 v Praze, kde jsem prožívala šťastné dětství, díky rodičům, se kterými jsme jezdili na výlety a léto trávili na chatě u rybníka. Pak moje maminka odešla – zemřela v mých čtrnácti letech, a já jsem po ukončení základní školy byla díky nevlastní matce šoupnuta do internátu, do učení na dámskou krejčovou. Na studie prý nebyly peníze. Vzít jehlu do ruky bylo pro mne trestem, ale rodiče byli přesvědčeni o praktičnosti a výhodách tohoto umění. Mě utěšovala jen lákavá možnost odejít z domova a z města, protože jsem to velké a tehdy ošuntělé město neměla nijak v lásce. Přála jsem si žít v blízkosti přírody, lesů vod a strání. Ty tři roky jsem přežila díky intenzivnímu sportování, které internát nabízel. V oděvním průmyslu jsem dokázala pracovat jen pár měsíců.

Z domova a z Prahy jsem znovu utekla a našla si práci v Karlových Varech, jako servírka, a tam jsem později poznala svého manžela, který studoval na hotelové škole. Pořídili jsme si domek na vesnici, kde jsem pracovala u koní, čímž jsem si splnila sen ­ naučila se jezdit na koni, a žila v přírodě. Krása.

Manžel pracoval v zemědělství a dálkově vystudoval vysokou školu. Pak jsme se kvůli jeho novému zaměstnání, už se třemi dětmi, stěhovali zpět do Prahy, kde to ale mně, ani dětem nesvědčilo. Jak jen to bylo možné, pobývali jsme na chatě a já jsem si tam našla brigády v lese a v zemědělství. Manžel za námi dojížděl na víkendy.

Když děti odrostly, odjela jsem na tři dlouhé roky do Švýcarska hlídat roztomilé cizí děti, abych si, tenkrát už k důchodu, přivydělala. To nám, mimo jiné, umožnilo poznat další můj sen ­ moře a cizí kraje. Touhu po cestování zdědily i naše děti, dva synové a dvě dcery. Dodnes společně, dokonce i s vnoučaty, vyrážíme do jižních krajů.

Žijeme s manželem střídavě v Pardubicích a na chalupě v Jizerkách. Oba milujeme přírodu a své děti, které se trochu rozutekly do světa, ale rády se vrací domů.

Básně, mohu­li mé psaní tak honosně nazvat, jsem psala od svých šestnácti let a vkládala do nich své zážitky a lásku k přírodě a všemu živému. Jsou to mé útěky od všednosti do světa barev, který tak miluji. Tak jako miluji knihy a poezii, i život se všemi krásami, radostmi i starostmi. Mé děti si přály nenechat si mé básnění jen pro sebe, tak jsem se rozhodla je zveřejnit a doufám, že se najdou čtenáři, kteří si mé dílo s potěšením přečtou. (zdroj životopisu: http://stromajerova.kknihy.cz/#autor)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.