Isolde Pullum životopis

Životopis

Poprvé jsem seděla na koni, když mi byly asi dva roky, bylo to v jezdecké škole, kterou navštěvovala moje starší sestra. Ta ale brzo po té ježdění vzdala, její bezpečnostní přilba a jezdecké sako byly uloženy do skříně. Staly se základem mých snů a fikcí o ježdění a mé nekonečné lásky ke koním. Když mi bylo pět let, otravovala jsem rodiče, aby mně zaplatili hodiny jezdectví, do svých deseti let jsem o víkendech vypomáhala v místní jezdecké škole.

Brzy poté jsem měla prvního poníka Henryho, byla to skutečná pohroma, točil se se mnou a pak mě shodil. Nechala jsem si to pro sebe a jen jsem si užívala péči a starání se o něho, dovolila jsem na něm jezdit starší zkušenější kamarádce. Když se to náhodou dozvěděli moji rodiče, byli překvapeni a vyměnili Henryho za Heidi, mnohem mírnějšího poníka, já jsem ztrátu Henryho oplakala. Heidi jsme vzali s sebou, když jsme se stěhovali na malou farmu na venkov. Jak jsem vyrůstala, měli jsme spoustu dalších poníků. Mnoho šťastných hodin jsem strávila jízdami s mými přáteli, užívali jsme si různá dobrodružství, jezdili jsme na závody. Obtížná léta dospívání mi pomáhali překonat moji poníci, kteří mě, na rozdíl od chlapců, nikdy nezradili.

Myslím, že je správné, když řeknu, že jsem koni posedlá a že o nich i ráda píši. Když jsem chodila do základní školy, nadávali mi, že vždy píši jen o koních, moje učitelka mě požádala, abych napsala esej o něčem jiném. Poslušně jsem napsala svou další esej o jednorožci, poté jsme se dlouho dohadovali, zda-li je jednorožec kůň, nebo není. Moji první knihu jsem napsala spíše náhodou, chtěla jsem nakreslit nějaký obrázek související s koněm, ale nemohla jsem najít vhodný text jako předlohu. Proto jsem se rozhodla napsat vlastní příběh – proměnil se v Železného koně a tak jsem se stala spisovatelkou. Má vášeň ke koním trvá skoro již čtyřicet let, během této doby jsem si vyzkoušela všechny jezdecké disciplíny včetně trialů, soutěží ve skákání, drezúry, parkurů, dámského sedla a vytrvalostního ježdění. Když jsem se vdávala, jela jsem rovnou z kostela v dámském sedle ve svatebních šatech doprovázena svým manželem, který byl v ježdění úplným nováčkem. V současné době máme pět koní včetně Gaudi (inspirace pro Železného koně), Salote (který je na deskách Neshody poníků) a nádherného mladého hnědáka Archieho, který jak vyrůstá se stále více podobá Goldovi z knihy Hotel u Zeleného koně. Mé příběhy se překládají do různých jazyků, je to nádherné a dokazuje to něco, co si myslím již řadu let, že láska ke koním je mezinárodní a o těchto nádherných stvořeních sní děti po celém světě. (zdroj životopisu: www.pennygirl.cz)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.

Isolde Pullum - knihy

2005

Hotel U zeleného koně

Žánry autora

Pro děti a mládež Dívčí romány

Štítky z knih