František Koželuha životopis
česká, 1845 - 1912
Životopis
Narodil se 23. srpna 1845 na čtvrtlánu čp. 73 v Bojkovicích Josefovi a Františce Koželuhovým. Čtvrtlán na chudém Bojkovsku málo vynášel, a tak Františkův otec provozoval miškářskou (zvěroklestičskou) živnost, která jej zavedla do Ruska, Polska a Pruska. V daleké cizině vydělával Josef Koželuha peníze, za které si později chtěl pořídit hospodářství v bohatším kraji. Dne 7. ledna 1859 koupili Františkovi rodiče za 8 400 zlatých mlýn čp. 1 v Bílovicích. Mlynářskou živnost však neprovozovali. Tu zahájil až jejich druhý syn Josef, narozený 22. října 1849 v Bojkovicích. Bratři měli ještě starší sestru Marii, která se provdala za Jana Jančaříka do Bzové. Manželé Jančaříkovi zemřeli v roce 1891 a o jejich osiřelé děti se společně starali jejich strýci Josef a P. František Koželuhovi. Synovec Jaroslav Jančařík vystudoval kněžství a pod jménem P. Irenej byl později převorem Řádu Milosrdných bratří v Praze.
Nadaný František Koželuha vystudoval nižší piaristické gymnázium ve Strážnici (1857 – 1862) a vyšší třídy dokončil roku 1867 v tehdejším Prešpurku (Bratislavě). Po studiích vstoupil do semináře v Olomouci, kde byl 5. července 1871 vysvěcen na kněze. Spolužákem a kamarádem na studiích ve Strážnici a v Olomouci mu byl pozdější olomoucký arcibiskup Theodor Kohn, jenž pocházel z nedaleké Březnice.
Po vysvěcení byl rok kaplanem v Rožnově pod Radhoštěm a potom ho přeložili do Polešovic. V Polešovicích působil coby kaplan v letech 1873 až 1883. Za svého kněžského působení na Valašsku sesbíral písně, které mu pak roku 1874 knižně vydal František Urbánek z Prahy pod názvem Kytice z národních písní moravských Valachův. Pro Bílovice je důležité, že poskytl svou sbírku písní z Bílovic a okolí Františkovi Bartošovi, jenž je pak zveřejnil. Tímto činem se zachoval do dnešních dob vzácný soubor písní z našeho regionu. Bohatý materiál sebral Koželuha pro Bartošovu Dialektologii a poskytl mu rovněž vlastní sbírku pověstí.
Vedle činnosti národopisné se věnoval publikování historických článku v tehdejším časopise Matice moravské a do brněnského Sekretáře napsal sérii článku týkajících se obecní samosprávy. V Polešovicích byl jednatelem Katolicko – politické jednoty, zasloužil se o založení potravního spolku, záložny, vinařského družstva a historické společnosti Starý Velehrad, která později stála u zrodu velkomoravských objevů v regionu. Samotný P. František Koželuha podnikl v okolí Polešovic a Starého Města – Špitálek několik archeologických výzkumů. Větší část nálezů pak věnoval Muzejnímu spolku v Olomouci, který jej za tento velkorysý dar jmenoval dne 10. prosince 1883 svým prvním čestným členem. Když v roce 1873 navštívil rodnou Moravu František Palacký, dělal mu průvodce a o této návštěvě sepsal drobnou knížku: František Palacký – upomínka na jeho cestu ve východní Moravě. V roce 1881 organizoval na Slovácku pouť do Říma, což byla manifestační pouť Slovanů jako poděkování papeži Lvu XIII. za encykliku „Grande munus“, kterou rozšířil uctívání věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje po celé církvi. O celé cestě sepsal knížečku: První slovanská pouť do Říma a její význam.
Po dosažení aprobace pro vyučování náboženství na středních školách ho v roce 1883 jmenovali suplentem v Prostějově. I na novém působišti se zapojil do společenského dění. Podle vzoru P. Adolfa Kolpinga organizuje v Prostějově vznik katolických tovaryšských spolků, jež se stávají křesťanskou alternativou socialistických dělnických spolků. Angažuje se v Katolicko – politické jednotě v Prostějově. Za touto činnosti nezaostává ani práce na poli historickém. Začíná přispívat do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Zveřejnil zde rozsáhlý článek: O rodišti J. A. Komenského, dále se zde můžeme dočíst o archeologických nálezech na Prostějovsku. Známé jsou také jeho studie z dějin Prostějova. Byl první, kdo se pokusil uspořádat prostějovský městský archiv a zabýval se historií města Prostějova. V roce 1884 vychází studie: Jan Filipec (Vítěz), biskup Velko – Varadinský a správce biskupství Olomouckého, pojednávající o evropském diplomatovi biskupovi Janu Filipcovi, který je pohřben ve františkánském klášteře v Uherském Hradišti. Roku 1894 vyšla biografická studie: Jan Nepomuk Alois Hanke z Hankenštejna, která popisuje život olomouckého knihovníka a synovce bílovického faráře Ondřeje Hankeho. Hanke byl významná osobnost osvícenství na Moravě. Byl dopisujícím členem několika zahraničních učených společností.
V roce 1909 odchází P. František na odpočinek. Pobývá střídavě v Brně a ve Vlachovicích, kde vypomáhá v duchovní službě. P. František Koželuha zemřel 3. ledna 1912 v 15 hodin odpoledne na faře ve Vlachovicích a k pohřbení byl převezen do Bílovic, kde ho za přítomností 15 kněží pohřbil kroměřížský probošt P. Antonín Cyril Stojan.
Na paměť tohoto pracovitého člověka, jenž se zasloužil o poznání historie města Prostějova, bylo na schůzi městského zastupitelstva 20. října 1939 rozhodnuto o přejmenování prostějovské Trišetovy ulice na ulici Koželuhovu. Dne 24. srpna 1945 je ve Zprávách národního výboru pro město Prostějov uveřejněna vzpomínka ke stému výročí narození P. Františka Koželuhy s krátkým přehledem díla. Po třech desetiletích dne 20. srpna 1980 uvádí časopis Nové Valašsko o Koželuhovi článek Vzpomínka na sběratele Františka Koželuhu.
V roce 2004 připravil a vlastním nákladem vydal Jiří Laurenčík z Prostějova dvoudílnou publikaci Paměti o věcech náboženských, v níž pojednává o díle a životě P. Františka Koželuhy.
Více zde: http://velehrad.webnode.cz/news/k-jubileu-p-frantiska-j-kozeluhy/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz
(zdroj životopisu: Krajem Veligradu)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
František Koželuha - knihy
| 2004 |
 Paměti o věcech náboženských II. |
| 2004 | Paměti o věcech náboženských I. |
Žánry autora
Štítky z knih
Koželuha je 0x v oblíbených.