Vycpaný barbar recenze

V 18. století žil na vídeňském dvoře černoch, Angelo Soliman, který byl duchaplným společníkem a zároveň bystrým a hloubavým učencem. V lidech vzbuzoval zvědavost, sexuální touhu, strach, úctu, nebo naopak pohrdání, ba často i nenávist. Měl výsadní postavení prolínající se s postavením vyvrhela. Po Solimanově smrti bylo jeho tělo na příkaz císaře vycpáno a vystaveno v Přírodovědném muzeu. Soliman byl zároveň přítelem a duchovním společníkem maďarského osvícence Ference Kazinczyho, literáta a lingvisty, předního obroditele maďarského jazyka, s jehož osudem ho spojuje překvapivě mnoho pout. Důmyslně zkonstruovaný román můžeme číst jako příběh beznadějného zápasu prokletého maďarského génia, jako obraz vášní, radostí a strastí v životě učených hlav i jako melancholickou kritiku osvícenství.... celý text