Fotbalové deníky recenze

Známý je názor, že muži pocházejí z Marsu a ženy z Venuše. Podle Honzy Převorského, čtyřicátníka s dobrým autem, mírnou nadváhou a vášní pro fotbal, zase existují dvě fotbalové jedenáctky – mužů a žen –, které svádějí neustálé boje srovnatelné svou tvrdostí s anglickou ligou... V nové próze Jiřího Hájíčka se tyto dva světy střetávají a nemají vítěze. V červnu 2006, kdy v Německu začíná světový fotbalový šampionát, se Honza namísto původně plánované cesty po německých stadionech ocitne shodou zvláštních okolností v autě s devatenáctiletou dívkou, kterou zná jenom týden, ale ke které má mnohem blíž, než si na počátku myslí. Místo německých dálnic ho čekají rozbité okresní silnice, místo hotelů zaprášené dělnické ubytovny či nocleh na nafukovací matraci. Podivná letní cesta Simony a Honzy, která se zdá být bez cíle a točí se v kruhu, je lemována výsledky fotbalových utkání české reprezentace, jejími nadějemi a zklamáním. V této „fotbalové road movie" však více než o kopanou jde o generační pocit čtyřicátníka, kterému zdánlivě nic nechybí, ale přesto se potýká s pocity osamělosti a prázdnoty. Jiří Hájíček se v této drobné novele nepouští do závažných dějinných témat jako ve svém úspěšném románu Selský baroko (2005), nicméně mnohé z jeho typického světa venkovských próz nalezne čtenář i tentokrát.... celý text