Ztraceno v písku

recenze

Po Středozemním moři pluje loď jménem Santa Charlotta, která není ničím významná, protože se na ní plaví jen řada sirotků, kteří mají vystupovat v Parmě. Jsou z chudého sirotčince, nemají nic než sebe, přesto je přepadnou piráti, kteří doufají v pořádný lup. Jenže na lodi není nic cenného, takže vezmou děti, aby je prodali do otroctví v Alžíru.

Naši hrdinové jsou malá Fenella a Arnaud. Prvního nákupčího se jim podařilo odlákat tím, že schválně kazily zpěv, který po nich chtěli. Druhého nákupčího Farrúcha už neměli čas obelstit. Bylo to rychlé a stali se majetkem významného Ibrahíma al-Karíma, jež má velkolepý palác, ve kterém děti teď měli strávit celý život.

Arnauda od Fenelly hned rozdělí a Nell skončí v kuchyni. Dlouho tam ale nepobude. Je přivolána, aby pomohla se stěhováním u Hamidy, kterou považují za čarodějnici, protože rozumí bylinkám a hvězdám.
Díky malé nehodě, si Nelly Hamida všimne, dají se do řeči o životě, náboženství a bylinkách. Hamida zjistí, že Nell je všímavá dívka, zaujme jí a nakonec si ji vyžádá do svých služeb. Nell má radost, protože nebude muset dřít v kuchyni a dokonce se od Hamidy něčemu přiučí. A nejen to, nakonec se z nich stanou přítelkyně. Jenže ani život u Hamidy není peříčko, protože v paláci je to samá intrika a pořád je otrokyně, která se musí podřídit a vydržet tresty, které dostane.

Život se jí poté ještě ztíží tím, že se dostane do harému samotného Ibrahíma a zamiluje se do ní jeho tyranský syn.
Jak přežije Nell ve světě přísných pravidel, ze kterého ani nejde utéct? Pozná někdy co je to svoboda? A může někdy otrokyně zamilovat a prožít lásku, i když je v harému?

Ztraceno v písku je příběh plný intrik, honby za svobodou, ale i lásky a přátelství. Děj se odehrává v sedmnáctém století v Alžíru, ve kterém funguje otroctví, což znamenalo celý život jen těžkou dřinu, rány bičem a smrt v zapomnění.

Je vidět, že autorka se v dané době a prostředí vyzná, protože dokázala dokonale vykreslit a seznámit čtenáře s prostředím, zvyky a tradicemi. Je to sepsáno tak reálně, že člověk má při čtení pocit, jako by se sám procházel palácem, tržištěm, nebo že sám cítí ty rány bičem, které bohužel k životu otroka patřily.

Mě osobně se knihy o otroctví a harému hodně líbí, protože to jsou místa a věci, ve kterých ženy opravdu trpěli a člověk si na nich nejvíc uvědomí, že i přes všechno to špatné jsme pořád tady, žijeme a díky tomu všemu jsme silnější nežli dřív. A hlavně že se má bojovat za to, po čem naše srdce touží.

Samotný příběh je opravdu hodně propracovaný a napsán dost čtivě. Autorka nás provází životem mladé dívky, která musela bojovat za jakž takž normální život ve světě, kde ženy jsou méně než kůň. Díky tomu, že musela za svůj život bojovat, a nejen za svůj, ale i svých přátel, je tam i nějaká ta akce, která knize dodává grády.

Jen mi tedy na knize vadil takový detail, za který autorka nemůže a nebylo by fér, kvůli tomu knihu odsoudit. A to je formát písma. písmenka jsou na můj vkus moc malé díky tomu se mi hůř kniha četla. Kdyby byly větší, četla by se mnohem líp a čtení by krásně odsýpalo. Kvůli tomu mi déle trvalo se začíst. Alespoň já to tak mám. Mám ráda velké tlusté knihy s velkými písmenky. Takže by příště na to mohlo nakladatelství myslet. Je to taková maličkost, ale při čtení to dělá hodně.

Co se týče postav, nejvíce se mi samozřejmě líbila Nell a jinak to ani nešlo. Je to hlavní hrdinka a i když v knize nešlo jen o ní, tak měla ve všem prsty. Byla to vnímavá dívka a díky Hamidě poté i vzdělaná, což jí v ledasčem poté pomohlo.

Autorce se podařilo sepsat opravdu pořádný příběh, který dokáže čtenáře seznámit dřívější dobou, světem a pravidly. Vím, že to zase omílám, ale je to hodně povedená kniha. Takže jestli máte rádi romány se špetkou dobrodružství, lásky, přátelství a boje za svobodu, tak se po knize rozhodně porozhlédněte.

Komentáře (0)