Značka: Hledám své děti

recenze

Asi jste slyšeli příběhy o otroctví v USA. Historii tak temnou a tragickou je pořád nutné opakovat, ale tohle je jiné. O té obrovské bezcitnosti, brutalitě a svévoli lidí, kteří si kupovali lidské bytosti a nazývali je majetky vznikla řada knih i filmů. Ale znáte nějaký příběh, který by vyprávěl o otroctví na Barbadosu? Tady ho máte.

Děj se odehrává v roce 1834 na ostrově, který v nás dnes vyvolává ráj, ale tenkrát se řádil na seznam míst, kde byste nechtěli žít ani zadarmo. Setkáte se tu s Rachel, která právě utekla z plantáže, kde žila většinu života. Otroctví bylo zrušeno, ale lidská mysl si vždycky najde způsob, jak zákon obejít. Ta nová možnost, jak svůj majetek jen tak nepustit spočívala v pojmu „učeň.“

Říkáte si, no tak se bývalí otroci učili, jenže opak byl pravdou. Učit se znamenalo „sloužit“ svému pánovi 6 let, naprosto ve stejných podmínkách. Rachel se ale rozhodla jít jinou cestou-najít své děti – Micaha, Thomase Augusta, Mercy, Mary Grace, Cherry Jane. A tak utekla, a tím začala tato dobrodružná cesta. Bude Rachel úspěšná?

Rachel je žena, o které se nedozvíte, ani s kým vším své děti měla, natož kolik let jí je. Ona to prostě neví. Neví, ani kdo jsou její rodiče. Ví jen, že ona sama je matkou některých dětí, které zemřely dávno, ale především živých dětí, jejíž majitel je postupně prodával. Je to obyčejná ženská, která není vzdělaná, přesto inteligence, cit ani mateřská láska jí nechybí. To je na tom všem asi nejsmutnější.

Sledujete boj, který se zdá beznadějný, s napětím si přejete, aby se s dětmi ještě jednou setkala. Nebudu vám lhát, někdy to dopadne velmi smutně, ale i v takových případech si uvědomíte, že je pro Rachel vlastně štěstí, že zná, jak se co stalo. Posune jí to v jejím odhodlání. Navíc jí to dá naději.

Smutnou skutečností a poznání bylo, že si řada „světlejších“ otroků raději zvolila jiný příběh, jinou matku (ne tak Africkou) a Rachel se tak setkává s ještě větším odcizením ze strany svých dětí. Věřte mi, že tato část příběhu vás nenechá klidnými. Ale lze se vůbec divit?

Co si o knížce myslím? Pokud máte rádi knihy jako Kořeny anebo Chaloupka strýčka Toma, budete spokojení. Netušila jsem, co se na Barbadosu odehrávalo. Vyzdvihnout musím samotnou autorku, která se touto temnou minulostí zabývala. Eleanor má krásný styl psaní, který zaujme. Od začátku až dokonce vás bude napadat otázka, je to podle skutečného příběhu? Musím vám odpovědět, že je. A těch matek bylo strašně moc.

takže jde o něco, co souvisí s odchodem rodiče. S nějakou vesmírnou tíhou, která se posune o generaci níž. Dítě může opustit svět bez hlesu, ale smrt rodiče o sobě dá vědět.

Za recenzní výtisk děkuji @dobreknihy

Komentáře (0)