Život za mřížemi z pohledu Dominika Dána

recenze

V českých literárních luzích a hájích velmi populární slovenský autor opět ukazuje svoje kvality v detektivním žánru. Autor, který si úzkostlivě chrání svoje soukromí, pracoval, či možná stále ještě pracuje v kriminalistice. Své poznatky a zážitky včleňuje do reálných případů z Čech a Slovenska.
Jedna z posledních v českém překladu vydaných knih, Cela číslo 17, je dalším neopakovatelným příkladem Dánova skvělého vyprávění.
Příběh se opírá o skutečné události devadesátých let, kdy popisuje příběh profesora Puskailera odsouzeného za vraždu manželky na třináct let. Na cele je zavřený s třemi dalšími vrahy. Dán pokládá čtenářům otázky viny a trestu. Je profesor stejný, jako ostatní na cele, nebo je opravdu nevinný? Ve vězení se díky svým zkušenostem profesor sblíží s ředitelem věznice, který ho poprosí o doučování syna z matematiky. Díky synovým výsledkům u maturity dostane profesor Puskailer za odměnu administrativní práci. Aby urovnal svoji mysl, začne vypovídat svůj příběh na papír za pomoci deníkových zápisků.
K deníku se dostane detektiv Krauz, jenž po jeho přečtení začne pochybovat o profesorově vině. Po prozkoumání všech motivů a výslechů svědků začne přicházet na mnoho nejasností a rozhodne se několik let starý případ rozslousknout. Sám však tuší, že to bude oříšek.
Krauz se při vyšetřování nesetkává s žádnou podporou od vedení kriminálky. Jediní na koho se může spolehnout, jsou tak jeho kolegové. Případ se začíná čím dál více zamotávat a Krauz začne odhalovat spiknutí mířící výše, než si sám dovedl představit.
Dominik Dán je známý a populární díky svému autentickému způsobu vyprávění. Do příběhu odsouzeného Kamila Puskailera zakomponoval autenticity ještě více díky deníkovým záznamům.
Je to však právě netradiční vyprávění příběhu z úst nespravedlivě odsouzeného a líčení samotných vězeňských zážitků, jež spoustu čtenářů od knihy bude odrazovat. Jedná se totiž o velmi citelnou změnu Dánovi poetiky. První polovina knihy, líčící životní osudy profesora Puskailera, je značně odkloněna od dosavadní tvorby Dominika Dána. Může se zdát nudná, nicméně má své opodstatnění. Jde o pohled do mysli odsouzeného, jenž se snaží dokázat svoji nevinu a ve vězení doslova bojovat o přežití, který je pro vyústění příběhu důležitý.
Koncept knihy je tedy naprosto jiným, než na jaký jsou pravidelní čtenáři Dominika Dána zvyklí, místy je může až zklamat. Byla by však škoda knihu odložit a nedočíst. Po přijmutí popisované jinakosti se od druhé poloviny knihy začne klubat známý Dominik Dán se svoji partou detektivů a příběh začne nabírat na síle a tempu.
Kniha otevírá spousty otázek a dotýká se několika mravních témat současně. Jakoby Dán nevěděl přesně, které téma zvolit jako nosné, tak nakonec nechal témata všechna. Příběh je plný slepé spravedlnosti, soudní mašinérie, výkřiků z vězení o nevinně, které nikdo nebere vážně, vášně, jež oslepuje rozum, přátelství, co dává sílu žít dál, a v neposlední řadě bezmoci a zoufalství, jenž vedou často k unáhleným činům.

Komentáře (0)