Ze života (hmyzu)

recenze

Nikdy nekončící zábava ve velkém městě, bez dohledu rodičů a s pohledným chlapcem. Sen každé „průměrné“ sedmnáctileté dívky 21. století. Ale o dvě stě let dříve také!
Některé aspekty při porovnání dob minulých s tou současnou vypadají poněkud jinak, pravda. Středem veškerého dění nemusí být nutně velké město; i menší Bath postačí. Dívky se místo moderních diskoték seznamují na plesech, ovšem ve vší počestnosti, protože dobré mínění známých a rodičů je nadevše. A když vše nevychází podle představ, nevyjeví to celému světu prostřednictvím facebookové zdi, ale napíší psaníčko důvěrné přítelkyni. To hlavní však zůstává i s pokročilým časem neměnné – snaha dívky najít lásku.

Hlavní postava tohoto románu, Catherine Morlandová, není vlastně žádnou výjimečnou dívkou. Není nápadně krásná ani vysoce inteligentní, nemá žádné speciální schopnosti, nevyniká talentem a rozhodně nebude dědit. Ale nic naplat, stala se hrdinkou rozkošného vyprávění o milostných patáliích. Alespoň že ji autorka vybavila přítelkyní Isabellou; rozhodně nejroztomilejším stvořením na světě, a naprosto naivní představou o přirozené dobrotě každého člověka.
Tak, a teď se může vydat na své osudové dobrodružství.
Vypravíme ji tedy pod laxním dohledem páně Allenových, přátel jejích rodičů, do zmíněného Bathu, necháme ji poznat jistého neodolatelného mladíka Henryho a podíváme se, jak jí cestu zkříží poněkud méně neodolatelný mladík John. Takovými (ale ne jinými) dramatickými situacemi ze života nás oblaží hlavní hrdinka. A to radši nezmiňujeme postavy vedlejší.

Úžasně prostoduchá atmosféra celého románu dokáže okouzlit, pobavit i procvičit zvedání jednoho či obou obočí do té míry, že vás dílko nechá na pochybách, zda to všechno autorka myslela vážně, nebo z vás udělala stejné nanynky jako z Morlandovic Katynky.

Komentáře (0)