Terror

recenze

Franklinova expedice 1847. Lodě Jejího veličenstva Erebus a Terror jsou už druhým rokem zamrzlé daleko na arktickém severu poblíž Země krále Williama. Teplota vzduchu se pohybuje kolem -50 stupňů Celsia. Posádkám obou lodí se tenčí zásoby potravin i uhlí na vytápění, muži trpí omrzlinami, zápalem plic či počínajícími příznaky kurdějí, a navíc venku obchází obrovité monstrum, které si rádo pochutnává na lidském mase. Takto začíná děj Simmonsovy knihy Terror.

Příběh operuje s prvky skutečných událostí, jež se odehrály v letech 1845-1848. Z britských ostrovů vypluly pod velením kapitána Johna Franklina dvě sesterské lodě čítající 129 mužů, aby našly tzv. Severozápadní cestu – kratší alternativu propojující Atlantský a Tichý oceán. Přestože lodě byly speciálně upraveny a vybaveny pro plavbu v ledu a zároveň opatřeny potravinami na několik let, expedice dopadla katastrofálně a nikdo nepřežil.
Simmons ve své knize oživuje historické postavy na pozadí tragické výpravy, a navíc přidává prvek fantastična – ledové monstrum vraždící námořníky.

Kniha je koncipována do kapitol pojmenovaných po postavách, z jejichž úhlu pohledu je určitá část příběhu vyprávěna. Většinou se jedná o hlavní postavy – kapitán Erebu Franklin, kapitán Terroru Crozier, doktor Goodsir…, ale někdy je třeba obrátit pozornost k méně významným charakterům, které však mají výrazný vliv na posun děje.
Protagonistou románu je Francis Crozier, kapitán Terroru. Většina kapitol je líčena z jeho úhlu pohledu. Crozier se potýká se svými osobními démony (tím nejhorším je alkohol), jakožto velící důstojník si však přes veškeré útrapy musí zachovat rozum a vést své muže k přežití.
Významnou postavou je doktor Goodsir, který má na starost všechny nemocné a umírající. Jeho očima čtenář zažije strašlivé amputace, pohled na krvácející otvory pacientů s kurdějemi či smutek z nemožnosti jim pomoci.
Emocionální dopad zanechají na čtenářích také Irving nebo Hickey.
Na palubě Terroru se kromě mužů nachází jedna žena; je to Eskymačka, kterou s sebou přivedla jedna skupina vracející se z krátké průzkumné výpravy. Nemluví, protože nemá jazyk, narušuje však morálku mužstva, jelikož se zdá, že má nějakou spojitost s ledovým monstrem.

Tempo odvíjení příběhu je většinou pomalé, v podstatě vyložené zamrzlé, a pasáže, které budou některým čtenářům připadat jako hluboce atmosférické, se mohou jiným jevit jako rozvleklé a nezáživné. Autor vykresluje tíživou prázdnotu pomalu ubíhajících arktických dní, všude panující mráz, který zalézá námořníkům až do duše, praskající led a ozvěnu větru, jež jim zní jako kvílení duší jejich mrtvých přátel.
Muži na palubě ale nebojují jen s počasím, ale také sami se sebou a mezi sebou. Každá z postav je jedinečná, má svou minulost a způsob, jak se s extrémní situací vypořádat. Zdaleka ne všichni drží pospolu – zásoby alkoholu, sušeného masa a konzerv se tenčí, na ledu se jim nedaří nacházet skoro žádná zvířata a denní příděl stravy je o to menší, čím více hladových krků je třeba živit. Navíc musí krmit i nemocné. Brzy nastane doba, kdy potraviny prostě dojdou a začne se řešit morální (a lidská) otázka změny jídelníčku.

Román Terror ale rozhodně není komorním dramatem z prostředí dvou zamrzlých lodí; příběh se neodehrává pouze na nich. Posádka musí hledat způsoby, jak se odtamtud dostat – na lodích nebo bez nich – což zároveň znamená vstoupit do teritoria predátora, jehož nedokáže nikdo zabít.

Kniha není žádný drobeček ani oddechová jednohubka; obsahuje dlouhé popisy ledové krajiny, konstrukce lodí, oblečení do mrazu, strategických plánů postupu a osobních úvah. Každá postava si zde prožívá své vlastní soukromé utrpení s vidinou velice pravděpodobné smrti hladem, zimou, vlivem nemoci nebo v zubech netvora. A tak název knihy „Terror“ dostává kromě jména lodi mnoho dalších podob a významů.

Komentáře (0)