Ždímačka emocí pokračuje

recenze

Když první díl série Poldark poprvé přistál na pultech knihkupectví, nebylo to méně než před 70 lety. Historická romance odehrávající se na přelomu 18. a 19. století si získala srdce mnoha čtenářů a rovněž vydobyla místo na stříbrném plátně – několikrát. To, že se jedná stále o aktuální záležitost, značí mimo jiné i to, že na BBC momentálně běží už třetí série úspěšného seriálu. A jak to zatím vypadá s knižní sérií?

Vážně, jestli jste na pochybách o tom, jak moc jsem do knih Winstona Grahama zabředla, měli byste vědět, že čtvrté díly sérií nikdy nečtu z pouhého donucení. Ostatně, pokud jste předchozí díly četli, o autorových kvalitách se snad přesvědčovat ani nepotřebujete, avšak pokud jste v této záležitosti nováčky, velmi ráda vás do této problematiky uvedu.

„Bere si všechny svoje neúspěchy až příliš k srdci,“ ozval se Ross.
„To je podle mě v téhle profesi vždycky na škodu.“
„To je na škodu v každé profesi,“ poznamenala Demelza, která si dávala nesmírný pozor, aby se při tom na svého manžela nepodívala.

Menší varování na úvod: Poldark je ztělesněné citové vydírání. Vaše oblíbené postavy buď zemřou, nebo se přinejmenším šeredně spálí a fakt nikdy je nečeká nic hezkého, ať už si to budete myslet sebevíc pevněji. No vážně, přečtete si to.

Co mě asi na Poldarkovi od začátku ohromovalo nejvíce, je skutečnost, že ho nepsala žena. Perfektně popsané sociální vazby, důvěryhodné charaktery, uvěřitelné chování obou pohlaví, detailně popsané vnitřní pochody, vše v takovém měřítku, v jakém bych to čekala od ženy. K tomu všemu znalosti historie hodné profesionála a máme tu důvod, proč tyto knihy u nás čtenářů vítězí i po několika desetiletích.

Nové zrady, nová odpuštění, nová překvapení, i o tomto čtvrtý díl pojednával, tentokrát ale snad ještě emocionálněji, než díly předchozí. Styl je vypsanější, zvraty promyšlenější. Přeci jen, mezi Rossem Poldarkem a Warlegganem přešlo téměř deset let zkušeností, moc podivu na této skutečnosti tedy není.

„Měla jsem vědět, co od vás můžu čekat.“
„To jste měla.“
„Jde o to, že nesnášíte, když se vám někdo směje.“
„To je pravda.“

Co na této sérii přímo miluji? Odehrává se v řádu let, věci se nabalují a vyvíjejí bez toho, aby příběh působil přehnaně, a každá kniha vždy končí něčím, po čem se vám natahují ruce k dalšímu dílu. A už jsem zmínila, jak s vámi a vašimi emocemi Winston Graham dokáže ácloumat?

Poldarka bych asi nezvládla vystihnout jinak, než pojmem moderní klasika – něco, co už má svou zkoušku časem za sebou, přesto se nemůže řadit do čtenářského deníku. Mezi své vzdálené bratrance a sestřenky alias Jane Austen, Thomas Hardy a Elizabeth Gaskell skvěle zapadá a výborně mapuje tehdejší dobu, dokonalé British drama, jak se říká. Jistě, já vím, že tímto si trochu nabíhám, že Poldark je poněkud drsnějšího rázu a že přísně vzato mezi klasiku nepatří, ale vy víte, jak to myslím.

Verdikt? Čtvrtý díl prozatím jeden z nejlepších dílů série (ha, ha, jako bych si mohla vybrat, který si mě získal víc), která si své čtenáře dokáže vybrat mezi všemi milovníky historických románů, a to obzvláště, co se týče žen. Krása střídá nádheru a navzdory tomu, o jak tlusté bichle se jedná, se nuda nekoná. Jestli tedy hledáte další srdeční záležitost, směle do toho.

Komentáře (0)