Záhada Šérových ostrovů

recenze

Léčka (2015) / DaveBukowski
Léčka

Příběh o dívce z tábora Brännö, která si šla zaplavat do moře a už se nevrátila, je starý několik desetiletí. Stále ovšem není zapomenutý a dosud nikdo netuší, co se s ní stalo. A to byste nevěřili, co jsou lidé schopní kvůli pravdě udělat.



Je to jako puzzle,…

Na začátku případu stojí nález opuštěného auta na mostě Älvsborgsbron. Není jasné, kam se majitel auta poděl - rozhodl se snad ukončit svůj život a skočit do řeky? Okolnosti jsou podivné - vyšetřovatelům komplikuje situaci díra po kulce na sedadle spolujezdce. Nikde však není ani stopa po krvi.

Mezitím se spisovatel Jacob Ademar dostává do vyostřeného konfliktu se svým sousedem Bengtem Sellbergem. Ademara by ale ani náhodou nenapadlo, že hned následujícího večera po něm bude někdo střílet… spisovatel nemá pochyb, že tím někým je právě Sellberg, ten však vinu odmítá. Netrvá dlouho a sousedský spor si vyžádá první oběť.

Komisaře Erika Wintera napadá, že spolu obě události mohou souviset, tomu vlastně napovídá i fakt, že všechny výstřely, které zatím padly, pocházejí ze stejné zbraně. Pro pravdu je ovšem nutno zajít až daleko do minulosti šérových göteborgských ostrovů… Winterovo pátrání nabírá tempo, nitky se do sebe zamotávají, ale rozplést je se zdá nemožné. Pátrání mu zrovna neulehčují ani náhlé migrény, které jsou občas až nesnesitelně intenzivní…

… jehož dílky do sebe za nic na světě nechtějí zapadnout.

O Åkem Edwardsonovi jste už dost možná slyšeli, koneckonců se jedná o jednoho z předních autorů švédské krimi. Nicméně v České republice se mu přiliš velké pozornosti nedostává. Je to chyba? Nakladatelství MOBA už vydalo celkem osm jeho titulů, všechny ze série o Eriku Winterovi. Léčka je Winterovým devátým případem a se svou líbivou obálkou dává Edwardsonovi šanci se dočkat obdivu i u českých čtenářů.

Co autorovi rozhodně nemůžeme upřít a co považuji za nejspíš i jeho nejsilnější stránku, je schopnost vystavět opravdu složitý a zároveň poutavý detektivní příběh. Mate vám hlavu všemi těmi zdánlivě nesouvisejícími stopami tak, abyste vraha nečekali ani omylem. Pravda je, že začátek je poněkud pomalejší a dá vám hodně zabrat se zorientovat v postavách, ale pět set stránek ve výsledku vůbec nepůsobí jako natahovaná kaše (naproti mým počátečním obavám). Z délky knihy tedy nemějte nejmenší strach!

Podivně smíšené pocity mám ale z Edwardsonova stylu psaní. On psát umí, to určitě ano, jenže jeho forma vyprávění nemusí sednout každému. Dost často totiž sklouzne ke krátkým, strohým, jednoduchým větám, nahuštěných do odstavce na půldruhé stránky. V dobré polovině případů se navíc jedná o myšlenkové pochody hlavních postav, a sakra, vyznejte se v tom, když každou chvíli odbočí k nějaké blbosti. Pravda je, že přesně takhle uvažujeme, nicméně si nejsem jistý, jestli zrovna detektivka je žánr, kde jsou podobné popisy vhodné. Podobně probíhají i dialogy, s těmi jsem však takové problémy neměl - výslechy a "vykecávání" působí celkem svižně a zábavně. Je to vlastně hlavně o zvyku, po pětině knihy už si podobných prvků ani nebudete všímat.

Pokud ji ovšem dočtete až na konec, Léčka se vám odmění výborně gradovaným závěrem a neuvěřitelně napínavou finální thrillerovou scénou. Opravdu mazec. Nerad bych spoileroval, tak jen mlhavě naznačím, že "koupací pasáž" vám nažene husí kůži a jen tak na ni nezapomenete.

A teď už vám asi povím jenom jedno - s knihou si můžete skvěle sednout, nebo také nemusíte. Ani mně tak docela nepadla do noty, ale přesto jsem si ji příjemně užil, takže nevidím důvod, proč by se vám nemohla líbit.

70 %

Za recenzní výtisk míří mé díky nakladatelství MOBA!

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář