Vražda za železnou oponou

recenze

Uzol (2012) / DaveBukowski
Uzol

Richard Krauz, nedávno povýšený z pochůzkáře na detektiva, řeší svou první vraždu. S postupujícím vyšetřováním ale musí čelit dalším nástrahám osudu - především se rozhodnout, co je vlastně správné a co ne.



Dominik Dán. Na jedné straně velmi populární slovenský autor detektivek, na opačné velké mystérium. Za celou dobu tvorby totiž tají své skutečné jméno a v podstatě jediné, co o něm víme je, že pracuje u policie a měl co do činění se seriálem Kriminálka Staré město. Jeho série Naše město čítá prozatím devatenáct dílů, dvacátý se už připravuje. Několik z nich už v češtině vyšlo pod nakladatelstvým XYZ, teď nám ale Slovart přináší úplně první případ Richarda Krauze, který byl sice napsán až v roce 2012, ale odehrává se o čtyřiadvacet let dříve, ještě za doby socialismu.

Dán se nevěnuje jen Krauzovi - v první polovině knihy se příběh točí spíše kolem "obětí" tehdejší doby. Jednou z nich je i Dana Hauskrechtová, žena žijící s dědečkem, jež po celých dvacet let musí čelit dotěrnému slídění StB kvůli emigraci rodičů v roce 1968. Podobnými případy jsou i Viktor Žemla, věčně pracující pilot bez povolení létat, a jeho žena Yvette, které stát nedovolí stýkat se s rodinou ve Francii. Současně také sledujeme situaci na pohraničí a příběhy zdejších vojáků.

Nedokážu si to odpustit a na začátek podotknu jednu věc - ještě že je Dominik Dán tak proklatě dobrým spisovatelem! Vyprávění je po všech stránkách skutečně bezchybné - styl psaní je jakýkoliv, jen ne jednoduchý, zároveň je ale neuvěřitelně čtivý, dialogy uvěřitelné a často i velmi zábavné, krátké kapitoly vás prostě nutí číst dál. Navíc je opravdu znát, že autor o době ví své, zápletku z prostředí StB či pohraniční stráže spolknete i s navijákem.
Problém totiž může nastat, když zjistíte, že čtete knihu, která má být detektivkou, blížíte se k půlce knihy… a najednou si uvědomíte, že se vlastně ještě ani nestala žádná vražda a sympaťák Krauz po práci spíš jen tak bloumá. Jak už jsem říkal, o něj vlastně zatím ještě tolik nejde, nicméně pro některé čtenáře může být tahle skutečnost trochu šokem.
První část příběhu má především za úkol trochu přiblížit reálie ČSSR, navodit atmosféru a samozřejmě připravit půdu pro následující děj. Pokud si ale s Dánem jen trochu sednete, věřte, že nebudete mít problémy "překonat" začátek (uvozovky jsou na místě; jsem přesvědčený, že pro někoho bude zajímavější právě začátek) a celou knihu přečíst za jeden dva dny.

"Proč se velitelovi roty říká Vyfouk?"
"Dobrá, tak eště tohle, ale pak už budeš držet hubu!"
"Jasan," zalhal Hríb.
"Všim sis, že má kníra?"
"Hm."
"A že furt někde čmuchá a každýho akorát buzeruje?"
"Hm."
"Takže je to Vylízanej fousatej kokot, zkrátka Vyfouk."
"Aha. A proč je velitel odvedle Vyplek?"
"Protože ten má plešku."
- str. 69

Poté se tedy už dostáváme k samotné vraždě na pozemku ropné rafinerie. Nováček pětadvacetiletý Richard Krauz, na kterého doma čeká jeho žena a malá dcerka, má starostí až nad hlavu a svou domácnost tak značně zanedbává, i když slíbil opak. Další povinnosti a nebezpečné podniky ale ještě přicházejí…

A přesně tady se ukazuje, proč je Dán natolik oblíbený. Jednoduchý kriminální příběh, obohacený o mnoho dalších, komplikovanějších linií, se čte jedna radost. Napínavé a příjemně zamotané scény střídají ty humorné (obzvláště se mi líbilo vyvrcholení Krauzova vztahu s Valikou) a člověk se nestačí divit, jak rychle najednou děj ubíhá.

Proto se nezdráhám říct - běžte a Uzel si přečtěte. Mé své mouchy, ale na československé scéně se jedná o zatraceně dobrou detektivku a Dominik Dán je zářným příkladem toho, že i u nás se rodí spisovatelé rovní zahraničním bestsellerovým autorům.
Být Uzel prvotinou, dám jí bez přemýšlení aspoň 90 %. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že další Dánovky nám chystají ještě velké překvapení…

75 %

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář