Tohle není recenze

recenze

Jen jeden rok (2015) / Bolkonská

Nedovedu si představit, co se o této knize bude psát na blozích, a jsem na to hodně zvědavá. Tohle má prostě příliš daleko od víceméně klasických dějových linií, s jakými se čtenář young adult běžně setkává.

Taky jsem chvílemi nevěděla, co si o příběhu myslet. Bylo mi jasné, že stejně jako v první části ani tady se hrdinové nepotkají dříve než na posledních stranách. Děj je tedy opět složený převážně z hledání a čekání.

Z těch okamžiků, kdy se v člověku díky nejmenší drobnosti nově zrodí naděje, a z těch, kdy se zas a zas zklamaně vzdává.

Jak málo to je – a jak strašně moc – vždyť kdo z nás to nezná.

Řekla bych, že ty holky, co na Goodreads lkají, že kniha byla o ničem, jsou hodně mimo obraz. Chápu, že by čtenářská většina nejspíš upřednostnila srdcervoucí setkání v první čtvrtině a pak dvě stě stran vrzání postele, případně jiného nábytku, plus horoucí vyznání a snubní prsten zapečený v dortu.

Na takovou knihu bych zase já řekla, že byla o ničem.

A šíleně mi lezla na nervy novela přilepená na závěr, kde vlastně proběhne něco podobného jako výše popsaný harlekýnovský úlet (a do toho Alyson, jak ji známe z předchozího dílu, pláče, pláče, a zase pláče…).

Ale kniha není špatná a rozhodně mi přijde o sto procent lepší než přeslazený placatý příběh Zůstaň se mnou (vím, že si tímto prohlášením poštvávám proti sobě davy nadšených teenagerek, snad to zvládnu).

Willem je fajn, je úplně normálně klučičí, Formanová ho rozhodně neidealizuje. Má své potřeby, nebude držet celibát jen proto, že ho před pár měsíci okouzlila nějaká holka. Taky nebude zbytečně moc projevovat city, má přece svou hrdost.

To cestování chvílemi i mně lezlo na nervy, i když svou roli možná hraje závist. (Já nikdy nezdědím loď ani sto tisíc eur, nepoletím do Mexika, protože se mi tam líbil nějaký Javier nebo Julio, nemám mámu v Indii, ale na vesnici za rohem, a podobně.)

Pokud tyto úvahy vypadají poněkud roztroušeně, je to tím, že jsem z toho nejspíš ještě pořád trochu na rozpacích.

Kniha mi přijde rozhodně víc přemýšlivá než akční. Ano, stejně jako první část. Nemůžete ji číst s tím, že jenom čekáte na závěrečné slavnostní shledání dvou zamilovaných. Jejich cesta je stejně důležitá.

Tohle není recenze, jsem si toho vědomá. Je to spíš něco jako návod k použití. Opravdu jsem až neobvykle zvědavá, co na to řeknou ostatní.