To prší moře

recenze

Po Bábovkách se u nás v knihovně rychle zaprášilo, takže jsem se rozhodla, že si od autorky přečtu zatím něco jiného. Aspoň budu vědět, na co se můžu těšit. Obálka knížky vypadala zajímavě, takže jsem byla vlastně dost zvědavá, co mě asi tak čeká.

Knížka je rozdělená několika kapitol. Zpočátku krátké, pak jedna obrovsky dlouhá a pak zase krátké. Z anotace knihy bylo jasné, že to bude zajímavý příběh. Přesto jsem k němu zpočátku nenašla moc cestu a pořád jsem přemýšlela, co to vlastně čtu. Nicméně jsem se nevzdala a navíc mě zajímalo, jak bude příběh pokračovat. A nakonec jsem jí přečetla během dvou dnů.

Hlavní hrdinka Hanka to nemá v životě jednoduché. Potká jí několik tragických událostí a tak se s tím snaží nějak vyrovnat a taky najít sebe sama. Její příběh ukazuje také na vztahy s rodiči, nevlastním bratrem a babičkou. V neposlední řadě také ukazuje vztah s Hubertem, který do jejího života přijde.

V knížce se také prolínají i pasáže z pohledu mamky a táty Hanky a pak důležitá část o babičce. Všechny části příběhu se prolínají a někdy i opakují z pohledu různých osob. Nakonec jsou ale příběhy svázány v jeden hlavní, promyšlený a ucelený děj, kde každá drobnost má své místo.

Sama nevím, jaký vztah k Hance mám já sama. Je to spíš pochopení nebo naopak? Je mi sympatická? Řekla bych, že tyhle pocity jsou tak nějak smíšené a vlastně se mění po celý děj knihy. Je zajímavé pozorovat, jak se Hanka se vším vypořádává a zároveň sledovat příběh, který je tak neuvěřitelně uvěřitelný.

Komentáře (0)