To je tedy nápad!

recenze

S Mary Russellovou bych si hned vyměnila roli. Takhle blízko se dostat až k samotnému Sherlocku Holmesovi! Recenze na zadní straně knihy zcela právem říkají odvážná slova o tom, že Arthur Conan Doyle by to možná ani takhle dobře nenapsal. Pravdou je, že autorka oživila legendu velice citlivým, nenásilným a zcela výjimečným způsobem.
Samotného autora nechala ve hře
Arthur Conan Doyle je stále ve hře. Žijeme tu představu, že Sherlock Holmes není jen fiktivní postava, ale reálně kdysi žijící člověk, skvělý detektiv, kterého si pan Doyle vzal na paškál a udělal z něj toho Sherlocka, kterého my známe. Celou dobu je nejisté, jaký vlastně k sobě pan Holmes, Watson a Doyle mají vztah, snad chvílemi se ubohý autor zdá býti až pomateným, nebo minimálně kontraverzním, a to vytváří občasné, příjemné napětí, které jen zdůrazňuje důvěryhodnost celého příběhu.
Holmes je prostě Holmes
Skvěle vystihla autorka charakter hlavní postavy, Sherlocka Holmese, a na hlavní linii ho cítíme stále, i když je skutečnou hlavní postavou vypravěčka, Mary Russellová. Neméně bystrá, patnáctiletá důstojná sekundantka slavného detektiva je tu prezentována tak, že nezastiňuje slavného detektiva, naopak, jeho postavu ještě zvýrazňuje svým úhlem pohledu. Máme tak možnost se na Holmese podívat jinýma očima. A v tomto bych spatřovala ty kořeny pochvalných výkřiků na zadní stran knihy!
Literární styl nemá chybu!
Mimořádně autorka zachovala styl, kterým holmesovské příběhy oplývají. Samozřejmě tu chybí staré výrazy a všechno je maličko přizpůsobené dnešnímu čtenáři, ale nádherné spojování slov, brilantní myšlenky a atmosféra té doby je vykreslena tak, že snad i pro překladatelku to musela být mimořádně příjemná práce.
„Případ Mnichova soudku byl, jak jsem zmínila, kratochvílí. Jednalo se spíše o takový ne-případ, z něhož by ani zarytý romantik jako Watson nedokázal vykouzlit poutavý a napínavý příběh. Policie by jistě Sylvestra dopadla i bez mé pomoci, a navzdory tehdejšímu nedostatku a přídělům by se třicet guinejí a čtyři šunky sotva staly hlavním tématem Times.
Nicméně přes všechny bouřlivé události následujících let se mi právě tento případ nesmazatelně vryl do paměti, a to proto, že tehdy poprvé mi Holmes udělil výsadu samostatně se při vyšetřování rozhodovat a jednat. Ovšemže jsem si i tehdy plně uvědomovala, že kdyby se jednalo o důležitější kauzu, byla bych nemilosrdně odstrčena zpět do pomocné pozice. Přesto mnou s nezdolnou houževnatostí lomcoval tajný pocit uspokojení. Možná to byla nepodstatná, vesnická trivialita, ale byla jen moje.
Pět týdnů nato se nám však do rukou dostal případ, který incidentu u Mnichova soudku vrátil patřičné dětinské proporce…“
Co je to za člověka, ten Sherlock?
K zamilování jsou potom citáty, které úderně a atmosféricky uvádí každou další kapitolu a občasné zastávky samotné Mary, která se prostě jen diví, cože je to za člověka… Hm, kdo by ale právě tyhle vrtochy a zvláštnůstky nemiloval!
„Co je to za člověka, který vlastní šuplík plný knírů a plnovousů? Nebo polici přetékající parukami? Byla tu bujná rudá kštice, ulízaný černý účes i dámské blonďaté kudrliny – vystavené na stojáncích vzdáleně připomínaly řadu hlav naražených na kůlu. Opravdu by Holmese napadlo někdy si obléknout večerní róbu, byť sahala až ke krku? Nebo – probůh, je tohle sárí? Kolik existuje mužů, kterým ze šuplíků vyčuhují stuhy do vlasů, kolik mužů potřebuje mít po ruce vycpané dámské nedbalky, tři páry falešných řas, dva tucty kravat a strašidelnou doutníkovou krabici plnou falešných zubů?“
Je to celá kniha k zamilování. Pro milovníky ponurosti, detektivek, brilantně napsaných děl, Sherlocka Holmese a diamantově čistého a ostrého rozumu.

Komentáře (0)