„Tatí, póď! Máma blije!“

recenze

Martin Macek Cabicar není v literárním světě žádným nováčkem. Dítě školkou povinné je již jeho dvanáctou knihou, druhou v papírové podobě. Nepatří mezi ty autory, u kterých se jen zasmějete. S ním se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit. Je dokonce možné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou. Jeho svěží smysl pro humor a ironické poznámky dostanou do kolen opravdu každého. I díky tomu má spoustu příznivců, kteří ho podporují na jeho blogu.

Hlavní hrdinkou knihy je tříletá Viky, která právě nastupuje do školky. Tato velká životní událost s sebou přináší mnoho nových situací. Zdá se až nemožné, že jedno dítě toho dokáže tolik natropit. Její rodiče svoji početní výhodu rozhodně nedokáží využít a často musí rychle utíkat z „místa činu“ či předstírat, že tohle dítě k nim opravdu nepatří. V mnohých nezávidění hodných situacích se rodina ocitne právě díky tatínkovi, který často před dcerou něco neuváženě plácne a ona to, jak už to u dětí bývá, s radostí vždy použije ve velmi příhodné situaci.

Repliky malé Viky jsou psány její šišlavou řečí, což jednotlivým dialogům dodává autentičnost. Publikace je sestavena z mnoha krátkých kapitol, jejichž rozsah odpovídá popisovanému zážitku či příhodě.

Ti, kteří už mají děti se zlomyslně zaradují, v mnoha příbězích se poznají a nostalgicky zavzpomínají. Stejně tak kniha zaručeně pobaví i učitelky z mateřských škol. A navíc jim umožní vidět situaci z pohledu rodiče a znovu si uvědomit, jak významným milníkem je v životě dítěte nástup do školky.

Ti, kteří o dětech teprve uvažují, si rychle uvědomí, jak hloupý to je nápad. Pokud Vám to ještě není jasné, tak s dítětem zažijete neuvěřitelné věci. Nepřestanete Vás udivovat jeho fantazie, rafinovanost a vynalézavost. Každopádně Váš normální život jeho příchodem skončil.

Otcovský pohled na výchovu dítěte, obzvlášť holčičky, je vždy velmi osobitý. Tatínci se s autorovými názory velmi rádi ztotožní a maminky si zážitky pana Cabicara přečtou s jistou dávkou škodolibosti. Vždy potěší vědomí, že v tom nejste sami.

V závěru knihy slaví Viky čtvrté narozeniny. Je skoro až děsivé, že všechny tyhle, mnohdy až hororové příhody, by se měly udát v jediném roce. Na druhou stranu autor má schopnost i z banální příhody vytvořit groteskní situaci. Knížku můžete přečíst na jeden zátah, či si na každý den nechat jednu vypečenou příhodu pro zlepšení nálady.

Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viky jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout... více

Komentáře (0)