Tak trochu "jiná" detektivka! Osm nejsou žádné Bábovky!

recenze

Osm (2017) / mmmisulka.r

Osm nejsou žádné Bábovky!
Tato kniha je originální a nová "Třeštíková"!

Autorka vzala několik nenápadně vyhlížejících sociálních témat, která pak efektivně zamotala do detektivky.

---

Asi každý nadšený fanoušek Bábovek i samotné autorky Radky Třeštíkové netrpělivě vyhlíží datum vydání její nové knihy. Osm - nenápadně působící název, ale agresivně působící obálka, která dýchá nejen elegancí, ale i něčím děsivým a vtíravým zároveň. Zajímavé na tom je, že takto na mě kniha působila i při čtení.
∞
Příběh začíná velmi nenápadně, ačkoli hned na začátku knihy jsme postaveni čelem faktu pokusu o vraždu a v kómatu ležící ženě. Radka Třeštíková si znamenitě pohrála se členěním jednotlivých částí knihy, které poskládala v přeházeném pořadí: Skoro konec, Začátek, Prostředek, Konec, Začátek. Toto uspořádání dodalo knize slušný hnací motor. Pak už to šlo jako po másle.
∞
Míša Mrázová leží v nemocnici s prostřelenou lebkou, je v bezvědomí. Ona se probudí, ale to se ještě neví, neví se ani to, že si Míša nebude na nic vzpomínat a ještě k tomu všemu přijde o krátkodobou paměť. U lůžka se střídají osoby a každá po svém se vypořádává s faktem, jak na tom Míša momentálně je. Všem je to líto, kéž by se probudila, ale možná je lepší, když se neprobudí vůbec. Pro někoho by to bylo lepší určitě!
∞
Míša již několik let chodí a žije s Jendou. Jednou se vezmou, i přes to, že Jendova maminka s tím nikdy souhlasit nebude. Maminku má sice Honza rád, ale Míšu miluje nade všechno. Patří k sobě, sice ještě ani jeden netuší, co je v následujícím roce čeká, ale pro Honzu je to hotová věc, Míšu si vezme a hotovo.
∞
Pak tu máme kamarádku Alici, která je stále sama a muže hodnotí podle zvláštního číselného měřítka. Nikdy nechodí na rande s jedničkou, to rozhodně ne, to raději zůstane sama, ale v její blízkosti se pohybuje docela slušná desítka. Jednou ji uloví, ale to se ještě neví!
∞
Julie, Max, Meda a Bruno (šestiletá dvojčata) Milerovi. Ona překladatelka, on úspěšný kardiolog, děti, které si o svojí mámě myslí, že je hysterická a neradi ji rozčilují, aby na ně nemusela zase řvát, což se děje poměrně často, ale jednou přijde období, kdy se máma změní a bude zase veselá. Jednou a nebude to dlouho trvat...
∞
A někde uprostřed toho všeho je Míša! Životy se zamotají, propletou, rozpletou a zase zamotají. Slyší ohlušující střelnou ránu, bolest a pak se probudí s křikem. En ten týky dva špalíky, kdo to byl?

Můj dojem:
Tak trochu jiná detektivka! To rozhodně ano! Kniha totiž na začátku vůbec jako detektivka nepůsobí a podle mě to tak i mělo být. Radka Třeštíková podle mého názoru chtěla čtenářům mezi řádky podat příběh plný různých sociálních témat, které se zdají býti všedními, ale takto podané rozhodně všedními nejsou. Třešničkou na dortu je pak výsledný efekt, kdy autorka vzala pomyslný detektivní závoj a noblesně tím knihu zkrášlila a doplnila.

V prvních chvílích jsem byla maličko skeptická a říkala si, tohle má být detektivka? Taky jsem si těžce zvykala na autorčin styl psaní, kdy velmi často používá složité a rozvité věty v nichž je spousta myšlenkových pochodů, odpovědí, dedukcí i závěrů. Netrvalo to ovšem dlouho a já knize podlehla, na styl psaní si zvykla a začala číst i mezi řádky. Radka Třeštíková má svůj zvláštní a osobitý styl, který možná nebude vyhovovat každému, ale když si na něj zvyknete a dáte mu šanci, tak nebudete litovat.

Příběh na mě působil nejdříve jednoduše, ale poté jsem se dostávala do příběhu hlouběji a zjišťovala, že autorka v něm nepodává jen detektivku, ale mnohem víc. Soustředila se na mnoho sociálních věcí, které zakomponovala do detektivního prostředí, možná hlavně kvůli čtenáři, protože je pak příběh více pochopitelný. Doufám, že knihu neodhaduji špatně, ale takto na mě působila a rozhodně zapůsobila velmi dobře.

Co zapříčiní zoufalá touha vlastnit, někam patřit, mít, cítit a chtít... A to je jen střípek toho, co jsem z knihy cítila. Bezprostředně po přečtení jsem absolutně nevěděla co ke knize napsat, postupně ji přicházím na kloub, je to jedna z těch knih, u které vám mnoho věcí bude docházet postupně a to dokáže jen málo autorů a to je na tom to pěkné. Nejsem žádný odborný kritik, jsem čtenářka, která po dočtení Osmičky bude ještě hodně dlouho nad knihou přemýšlet a doufat, že vám tato recenze dává alespoň trochu smysl... ;-)

Komentáře (0)

Přidat komentář

---