Ta druhá nebo ta první???

recenze

Ta druhá (2017) / mmmisulka.r

Ta druhá nebo ta první?
A která je druhá a která je ta první?

---

Stejně tak jako ji potřebuji mít při sobě, tak ji potřebuji dostat od sebe co nejdál. Je to moje sestra, moje krev, jediný člověk, který mne ještě stále hledá a "chce mě". Je to láska, majetnickost nebo jen nějaká zvrhlá touha?

Je to už 29 let, co se mě moji rodiče vzdali, co mě odložili. Byly mi tehdy jen tři roky. Vyrůstala jsem u své tety a velmi ráda bych řekla, že jsem měla šťastné a spokojené dětství. Jenže toho dne, kdy mě moje vlastní matka posadila na zadní sedadlo tetina vozu a bez ohlédnutí zabouchla dveře, už to nikdy nebylo tak jaké by to být mělo.

Jmenuji se Irini, mám přítele, pracuji jako anestezioložka v Londýnské nemocnici a stále mi chybí kus života. Chybí mi ona, Elle, moje sestra, která je to nejlepší i to nejhorší, co mě kdy potkalo. Chybí mi odpovědi na moje otázky, chybí mi pravda.

Elle mě zase našla, vždycky mě najde a já stojí vždy na hraně touhy s ní být a touhy utéct daleko od ní. Možná byste měli vědět, že Elle není normální, ona je prostě psychopatka a manipulátorka. Jenže když mi zavolá, že matka, "naše" matka, zemřela a začne mě přemlouvat, abych přijela, že mě potřebuje a že aspoň to jí dlužím, tak na to kývnu. Zvládnu to, musím, už se jí nenechám ovlivňovat ani zastrašovat. Snad se konečně dozvím pravdu.

Jakmile stojím před tím domem, kde jsem strávila jen nepatrné minimum ze svého života vím, že to nebyl dobrý nápad a brzy se o tom také sama přesvědčím.

Příběh jedné rodiny, kterou rozdělilo čisté zlo. Příběh dvou sester s velmi zvláštním vztahem. Příběh plný lží, manipulování a pravdy ukryté za neštěstím. Příběh, jež vás nenechá chladnými a který s vámi zatočí jako na řetízkovém kolotoči. Dozví se Irini pravdu o svém dětství a o tom, proč se jí rodiče zbavili? A jakou roli v tom hraje Elle? První nebo druhá? Která pak to bude?

Můj dojem:
Michelle Adams je jen o dva roky starší než já a dokázala napsat senzační knihu, která je opravdu dokonalým psycho thrillerem. Nemluvě o tom, že je to její prvotina, klobouk dolů. Michelle si velmi obratně pohrává s lidskou psychikou a rozhodně nešlape vedle, svůj příběh totiž zasadila do ponurého anglického prostředí, do tajemného rodinného sídla a hlavně mistrně manipuluje s rodinnými vztahy.

Jako první musím pochválit celistvost celého příběhu, drnká na ty správné nervy a nenechává čtenáře chladným. Psychologická zápletka celého příběhu je velmi dobře držena od začátku do samotného konce a nechybí ani pár tajemných otazníku s pokračujícím strachem.

Co ovšem musím knize vytknout je český překlad. Domnívám se, že to co mi na knize nejvíce vadilo není chybou autorky, ale samotného překladatele, který se zřejmě vyžívá ve spisovnosti. Abych to lépe vysvětlila. Spisovná čeština není sama o sobě překážkou, ale pokud autor několikrát po sobě a to nejen na jedné stránce, ale hned v několika desítkách vět na jedné stránce používá stále a ty samé slovní druhy, např.: neboť, zda, zde, jelikož, nýbrž, nyní..., není to zkrátka to pravé ořvé pro plynulé vnímání děje, k začtení se a dokonalému propadnutí příběhu. Je to jen střípek těch nejčastějších slov. Tato slova sama o sobě nepůsobí nijak špatně, ale věřte mi, že v textu jsou použita tolikrát, že je velmi snadno postřehnete a dlouho si na celé sestavení vět budete zvykat. Přiznám se, že jsem si zvykala těžko a za polovinou knihy jsem je stále vnímala. Je to škoda, protože takto spisovně pokládané věty z knihy činily velmi neosobní sousto. Díky tomu byla kniha opravdu taková strohá a až neskutečně neosobní, působilo to dost uměle a já si myslím, že kdyby překladatel použil občas nějaký jiný slovní obrat, celé by to působilo přirozeněji. Tato kniha by si to zasloužila, hned by ji to posunulo o level výše a tím pádem by si ode mě vysloužila plný počet hvězd. Ale bohužel, jednu strhávám, protože díky tomu se mi nevkradla pod kůži tak jak by měla i přes ten skvělý příběh. Bylo to jako číst nějaký odborný, sic zajímavý, posudek.

Jinak nemám ke knize žádnou jinou výtku, příběh plyne tak jak má a já jsem poslední třetinu knihy doslova zhltla jako malinu. Po dlouhé době opět kniha jejíž obálka nelže - psychologický thriller! Věřím tomu, že jinému čtenáři přílišná spisovnost a tím pádem chladná struktura věty nebude vadit a i kdyby ano, pak bude stejně velmi mile překvapen jako já. Velmi povedená prvotina, myslím, že se máme od autorky ještě nač těšit. Chválím českou obálku knihy, která opravdu dýchá tou správnou atmosférou, kterou v sobě kniha ukrývá!

Knihu na sto procent doporučuji, hlavně těm, kteří si rádi pohrávají s psychikou jednotlivých postav, kteří mají rádi rodinná tajemství a kteří si chtějí vychutnat celkem slušně vydařený thriller.

A na závěr jen toto: Rodinu si opravdu nevyberete...

---

Hodnocení: 75%
Za recenzní výtisk děkuji: Baronet.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář

---