Světla nad močálem

recenze

Česká autorka Lucie Ortega není na knižní scéně žádným nováčkem. Má na svém kontě tři díly z připravované pentalogie Správci světů. Kniha Světla nad močálem vyhrála 4. ročník soutěže Hvězda inkoustu, kterou pořádá nakladatelství Fragment.

Lena spáchala sebevraždu. Když se někdo utopí, automaticky se narodí jako rusalka. Z Leny se však stala navka, budoucí bludička. Aby se pak v bludičku proměnila, musí ona sama někoho utopit. Má na to však sedm let a potom proběhne její transformace. Jenže stačil jeden večírek u Kostěje Nesmrtelného a Morany, jedno setkání se zákeřnou strigou a lhůta sedmi let se zkrátila na sedm dní. Jak to všechno, proboha, zvládne? Jako jediný možný kandidát na utopení připadá v úvahu Lukáš Valenta, mladý podnikatel s velkými plány - chce svůj rodný dům přebudovat na prosperující penzion a jako třešničku na dortu bude v močálu těžit rašelinu. Tím by ale o domov přišly nejen bludičky, ale také zvířata a rostliny. Lena se vydá zpět do světa lidí, aby zachránila svůj nový domov.

Pokud máte rádi fantasy z českých luhů a hájů, Světla nad močálem budou tou pravou volbou. Autorka mě překvapila svým stylem psaní. I když ráda čtu české autory, občas k těm neznámým (upozorňuji, že pro mě neznámých autorů) cítím nedůvěru. Lucie Ortega však píše čtivě a zajímavě, hrdinové jsou přirození a mezi sebou komunikují v dialozích, které netahají za uši.

Ze všech postav jsem si oblíbila Nemoje, hlavu bludičkovské rodiny. Je velice charismatický a moudrý muž, jeho život před smrtí i po ní nebyl vůbec jednoduchý. Jeho příběh se vám bude jistě zamlouvat. Zajímavě působí také striga, která si říká Irma. Zařadila se sama do záporné role nejen tím, co provedla, když byla živá, ale také tím, jak se chová v posmrtném životě. Ale na druhou stranu jako postava se mi velice líbila.

Někdy se sami sebe ptáme, co jsme ochotni udělat, abychom něčeho dosáhli. To je ale podle mě špatně položená otázka. Dokud jednáme v souladu sami se sebou a držíme si osobní integritu, tak vlastně o nic nejde. Prostě uděláme, co je potřeba. Problém nastává, když se rozhodneme jít dál, za hranice toho, kým jsme. Potom ale už není otázka, co jsme ochotni udělat, ale kým jsme ochotni se stát. (str. 228)

Příběh je vystavěn na slovanské mytologii. Čtenář se setkává s Moranou, Velesem, Kostějem či Smrtěm. Kolem rybníků a v lesích pobíhají rusalky a bludičky. V Temném Navu jsou zase k vidění černé víly, strigy a Psí hlídky.

Kniha je pomyslně rozdělena do dvou částí. Ta první je pomalejší, čtenáři se představuje svět, o kterém nemáme ani ponětí. Je popsán velice dopodrobna, autorka vykreslila Kostějovo království, které je temné, pochmurné a nebezpečné. Zato Velesova země je prosluněná světlem, teplem a čiší z ní radost. Ovšem, když si uvědomíme, že do těchto říší se dá vstoupit pouze po smrti, může tato informace navodit lehké mrazení v zádech.

Druhá část knihy byla dobrodružnější a spletitější. Místy jsem se ztrácela a těžko jsem uvěřila tomu, že by Lena mohla za velmi krátký čas stihnout tolik věcí najednou. Kvůli tomu mi přišlo nereálné, aby se Leně podařil splnit úkol, který dostala.

V rámci příběhu může vyvstat otázka, jak je to s romantickou linkou, která se v několika bodech nabízí. Moc na ni nevsázejte - nebyla nijak výrazná, spíše se projevila v náznacích. Od podobných příběhů se očekává, že děj bude předvídatelný a bude směřovat přesně tam, kam autor/ka míří. Tady z tohoto nic nečekejte. Při čtení nebudete vědět, jak Lenino dobrodružství dopadne. Přiznám se, že jsem byla ze závěru zklamaná, už právě kvůli očekávané předvídatelnosti, ale v konečném důsledku to nemohlo skončit jinak, za což jsem autorce vděčná, že nesklouzla ke klišé.

Autorka svým příběhem zacílila na starší čtenáře než na mladší. Takovéto knihy se označují jako new adult - hlavním postavám je již přes dvacet let. Patnáctiletým čtenářům Leniny problémy zatím nebudou nic říkat.

Titul je určen všem milovníkům fantasy. Pokud však čekáte, že na vás budou odevšad skákat tříhlavé nestvůry, budete nejspíš zklamáni. Sice ano, nějaké ty příšerky tam objevíte, ale více než o nich je to o strachu a pocitech. Je také o záchraně života, pochopení sama sebe a o braní života (jak lidského, tak i posmrtného) takového, jaký je a vytěžit z něj maximum.

Komentáře (0)