Surový život po Explozích

recenze

Po Explozích se lidé rozdělili na dvě skupiny. Čistí, mezi nimi i Partridge Willux, žijí pokojně v izolovaném Dómu, kde mají všechno, co potřebují. Partridovi se náhodou podaří zjistit, že jeho matka, kterou vždycky tolik postrádal, nejspíše žije tam venku. Proto se rozhodne pro něco, co ještě nikdy nikdo neudělal: pokusí se uprchnout z Dómu, aby ji našel.

Ti, kteří neměli to štěstí se do Dómu dostat, byli v době Explozí venku a v důsledku toho splynuli s jinými lidmi nebo předměty, které jsou teď jejich součástí. Mezi nimi je i Pressia Belzeová, která splynula s hlavou panenky. Když je Pressii šestnáct let, musí nastoupit do vládnoucí vojenské organizace OSR. Tam skončí buď jako voják nebo živý cíl. To se jí samozřejmě nechce, takže uteče...

Kniha Čistý má v sobě něco, na co jsem zatím v žádné dystopii nenarazila: nepředstavitelnou krutost a beznaděj. Vůbec to není \"jeden padouch vládne světu, hlavní hrdinka ho zabije, happyend\". Příběh, který se v knize odehrává, je tak silný a působí tak realisticky, že se mi ani teď nedostává slov.

V knize ovšem nechyběla ani akce i napětí a všechno bylo hezky rovnoměrně rozložené. Dokonce se tam vyskytla i ta trocha romantiky, která ovšem do příběhu tak nějak patřila a vůbec se mi nezdála navíc nebo jako klišé. Tak trochu jsem od začátku doufala, že se ti dva dají dohromady, ale v tak krutém a smutně realistickém příběhu jsem se neodvažovala si něco namlouvat..

Nad tímto vším však vyniká surovost. Někdy jsem se při čtení ptala sama sebe, proč čtu detailní popisy toho, jak kdo s čím splynul a proč. Občas byl Čistý hodně velký masakr a drsnost autorky neznala mezí. Na jednu stranu mi to často vadilo, ale k tomu příběhu to patřilo tak neodmyslitelně, jako patří vlk k červené Karkulce.

Někoho by možná mohla odradit délka knihy, ale nenechte se zmást. Čistý je jedna z nejpropracovanějších knih, které jsem kdy četla. Je promyšlený do každého sebemenšího detailu a čtenářova fantazie dostává pořádně zabrat. Autorka dokázala skvěle popsat jak svět, tak postavy, které se v příběhu objevily. Je sice pravda, že ty rozsáhlé popisy mi občas bránily, abych se do Čistého začetla, ale bez nich by to také nebylo ono...

Ovšem Čistý má pro vás ještě jedno eso v rukávu. Po celou dobu čtení budete věřit nějaké svojí teorii a budete skálopevně přesvědčení, že máte pravdu. A pak přijde konec a vy zjistíte, že jste byli tak moc na omylu, jak to jen jde. Konec knihy vám nejspíš doslova vyrazí dech, ale stále vám zůstane spousta otázek na druhý díl.

Ještě je potřeba říci něco k postavám. Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř různých lidí: samozřejmě Pressii a Partridge, ale také vojáka OSR El Capitana a Partridgovy kamarádky z Dómu Lydy. Musím se přiznat, že Partridge i Lyda mi skutečně lezli na nervy. Na druhou stranu jsem si oblíbila spoustu dalších postav a Pressia mi naprosto přirostla k srdci. V Čistém je přesně takové množství postav, aby si každý našel svého oblíbence.

Když jsem si o knihu psala, netušila jsem, co od ní čekat. Můžu jen potvrdit, že mě překvapila na celé čáře. Knize nechyběla akce, napětí, záhada, promyšlené postavy ani ohromný konec. Sice jsem občas měla problém se začíst, ale přesto jsem si čtení užila. Ještě váháte nad přečtením Čistého? To byste tedy neměli...

Kniha: 4/5
Obálka: 5/5

Komentáře (0)