Rozumná kniha a nerozumné nadšení | Kdybychom se neviděli

recenze

Lex měla skvělý život - milující rodinu, chápavé kamarády, dobré výsledky ve škole a hlavně ona sama byla skvělá. Jenže poté, co její bratr Tyler spáchal sebevraždu, se všechno změnilo a Lex má pocit, že se každou chvíli zhroutí také. A ještě ke všemu se nad její hlavou vznáší vina: co kdyby tehdy odpověděla na tu esemesku, kterou od Tylera dostala? Co když všechno mohlo skončit jinak? Ale nasnadě je ještě mnohem děsivější otázka... Když už se to všechno stalo, co má Lex dělat se svým životem teď?

Někdy si říkám, že psaní recenzí s jistým časovým odstupem není zase tak špatné. Vybledne totiž přímá reakce a emoční vypětí po dočtení knížky, takže recenze není jenom jásáním a opěvováním nebo naopak nadáváním a stěžováním... Zkrátka vidím knihu více objektivně. Jenže to má také tu nevýhodu, že si už pamatuji jen to, že jsem z knihy byla nadšená nebo z znechucená nebo zkrátka byla... fajn. Ale to není případ Kdybychom se neviděli. Tahle knížka mi asi zůstane v srdci ještě hodně dlouho a ačkoliv jsem ji četla před půl rokem, pamatuji si ji, jako bych s jejím čtením skončila včera.

Asi už jste uhodli, že jsem byla z této knihy naprosto nadšená, a pokud ne, tak teď už to víte. Byla jsem dokonce tak nadšená, že jsem nedokázala své nadšení formulovat do slušné kritiky. Protože na Kdybychom se neviděli se dá chválit opravdu úplně všechno. Začít můžeme třeba hlavním tématem, které je samo o sobě už docela ošemetné - psát o sebevraždě tak, aby celý příběh vypadal realisticky, je skutečně těžké a většině autorů se to nepovede. Ovšem Cynthia Hand se s touto problematikou vypořádala naprosto skvěle a svým čtenářům přinesla příběh, který není ani trochu přitažený za vlasy.

A, světe div se, mně se ten příběh zdál dokonce rozumný. Ano to jsem si napsala na Goodreads. "Rozumný". Sice nevím, jak může být příběh o sebevraždě rozumný, ale také nemám ponětí, jak jinak vysvětlit autorčin přístup k tomuto tématu. Jsem zkrátka naprosto spokojená se začátkem, průběhem i koncem. Jsem spokojená s tím, jak se hlavní hrdinka vyvíjela, jak se posouval její příběh a jak se všechno nakonec nevyřešilo mávnutím kouzelného proutku. Jsem spokojená, protože tohle všechno bylo logické, realistické, a naprosto uvěřitelné. Bylo to zkrátka rozumné.

A když už se bavíme o rozumu, asi bych měla zmínit hlavní hrdinku. Dřívější Lex, by asi slovem "rozumná" popsal kdekdo z jejího okolí, jenže ta troska, která se z ní stala po bratrově smrti, je rozhodně všechno, jen ne "rozumná". Jenže ono to vůbec nevadí. Líbilo se mi, že autorka v Lex dokázala zanechat stopy a střípky její osobnosti takové, jaká bývala dřív. Nezměnila se úplně, jen ji ta událost poznamenala natolik, že se zkrátka musela ohnout v pase. Cynthia Hand dokázala vytvořit hlavní hrdinku, se kterou jsem se dokázala ztotožnit na 350% a možná ještě na víc. Co mě fascinovalo ze všeho nejvíc, byl Lexin matematický mozek a její logické uvažování, přese které se ale stala citlivou a pochroumanou osobou poté, co se v jejím životě všechno změnilo. I ona sama se totiž změnila a její proměna byla v knize skvěle vystižená.

Jediné, co mě překvapilo, je, že jsem nebrečela. Ano, byla to smutná knížka, to beze sporu (...protože smích z katastrof umí udělat jen Sophie Kinsella a to není vždycky nejlepší nápad.), ale ne zdaleka tak smutná, jak všichni všude inzerovali. Na čtení jsem se podle instrukcí vybavila papírovými kapesníčky a... já je nepotřebovala! Moje reakce se spíše přiblížila něčemu ve stylu "tohle-mě-naprosto-odrovnalo-a-já-nemůžu-mluvit-wow". Byla jsem jako u vytržení, překvapená, šokovaná, zaskočená a chtělo se mi se zahrabat někam do peřin a přemýšlet. Protože to bylo tak dobré! Jenže to bylo všechno. Zkrátka jsem nebrečela. Ale bylo to dobré. Hodně dobré!

Ano, byla jsem nadšená. Ne, nebrečela jsem. To je všechno, co potřebujete vědět. Zkrátka teď běžet do knihovny nebo na internet nebo do knihkupectví a tuhle knihu si kupte. Pak si ji přečtěte a můžeme pokračovat v konverzaci. Protože tohle bylo zkrátka DOBRÉ!

Celkové hodnocení: 5/5

Komentáře (0)