Střípky ticha

recenze

Střípky ticha jsou třetím dílem čtenářsky oblíbené série s amiši, kterou napsala Linda Castillo. Předchozí dva díly Slib mlčení a Modlitba pro mlčení jsem před časem četla a velmi mě zaujaly.

Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, má po dvouměsíční pauze další případ, který se zprvu jeví jako tragická nehoda. Malý chlapec zavolá o pomoc náčelnici, která ve stodole v jímce na hnůj objeví tři bezvládná těla - matku, otce a strýce chlapce. Bohužel už není ani jednomu pomoci a Kate si vyčítá, že se jí nepodařilo nikoho z nich zachránit. Ze čtyř dětí se rázem stanou sirotci. Kate je dětí líto a snaží se jim pomoct. Při pitvě je však zjištěno, že jedna z obětí utrpěla před smrtí úder do hlavy. Z tragické nehody se stává vražda. Kdo mohl chtít zabít rodiče a strýce nevinných dětí? Kate se rozhodne vraha vypátrat stůj co stůj.

Autorčiny knihy jsou u čtenářů velmi oblíbené a myslím, že jeden z důvodů budou právě nám ne tolik známí amišové, jejichž smyslem života je víra v Boha a prostý rodinný život bez zásahu moderní techniky. Mnozí si takový jednoduchý život neumí představit, na druhou stranu se mi líbí soudržnost rodiny a snaha přiblížit se přírodě. Není proto divu, že se stávají terčem těžce pochopitelné nenávisti, která je jednou dějovou linií v knize. Útoky, jenž jsou zprvu soustředěny pouze na hospodářská zvířata, se brzy zvrhnou v útoky na samotné amiše.

Autorka opět stvořila napínavý, šokujícími zvraty nabitý příběh, který má neuvěřitelně rychlé tempo. Zápletka je velmi dobře vystavěna a vede ke strhujícímu závěru, který bude pro mnohé čtenáře velkým překvapením. K tomu nemám co bych vytkla.

Některé čtenáře může trochu odrazovat Katina záliba v pití vodky, jíž se věnuje sama nebo společně s Johnem Tomasettim, přítelem, který jí s případy pomáhá. Oba spojuje podobně tragická minulost. Trochu mě šokovala jedna scéna, v níž se Kate dostaví na místo činu bezprostředně po té, kdy si hrdlem prolévali jednoho panáka vodky za druhým. Nikdo si však ničeho nevšimne a v pohodě se zkoumá místo činu. Být jednou z obětí, tak ve mně asi velkou důvěru nevyvolá opilá policejní náčelnice.

Další drobnou výtku mám k absentujícímu popisu okolí či krajiny. Obálka slibuje zasněženou krajinu a vyšetřování v mrazivém počasí, ale z příběhu toho není moc znát. Sem tam nějaká zmínka o počasí, která ve mně kdovíjakou představivost nevyvolala. Myslím, že je to celkem škoda. Autorka tím mohla navodit mrazivější atmosféru, jakou vynikají její případy.

I přes tyto malé výtky se mi Střípky ticha líbily o něco více než Modlitba za mlčení. Přesto stále vede Slib mlčení, který zatím nebyl dle mého názoru překonaný.

Knihu doporučuji milovníkům thrillerů, kterým nevadí větší míra brutality spáchaná na obětech, a dále těm čtenářům, kteří vyhledávají v knihách notnou dávku napětí a touží po překvapivém konci.

Komentáře (0)