Střemhlav lidským osudům

recenze

Poté, co jsem si přečetla anotaci na knihu s rybičkou na obálce, zmocnila se mě zvědavost. Byla jsem zvědavá, co si vůbec vlastně taková rybička, která touží po dobrodružství, a proto vyskočí ze svého akvária na balkoně, může myslet. A tak jsem se do knihy pustila, i když musím říct, že s pořádnou dávkou nadhledu.

Ian, tak se ona zlatá rybička, hlavní hrdina této knihy, jmenuje. Je jen pár centimetrů velký, žije pod vodou, nemá žádné starosti a jeho jediným společníkem je šnek Troy. Ale Ian by toužil zažít víc. A tak skočí, ze sedmadvacátého patra. A co všechno nevidí.

Seville na Roxy, zde se celý příběh odehrává. Sedmadvaceti patrová budova, která schraňuje životy všech svých obyvatel. V podstatě by se dalo říct, že v knize by mohl být aktérem kdokoliv z nás. Žena těsně před porodem; milenka; zamilovaná slečna s růžovými brýlemi na očích; nevěrník; muž oblékající se do ženských šatu; opravář, bez kterého by v domě nic nefungovalo tak, jak má. Nejen s takovými lidmi se setkáme. Mohla bych pokračovat dále, ale tito lidé tvoří celý příběh a právě v lidech spočívá kouzlo celé knihy.

Zalíbilo se mi, že Ian je tichým pozorovatelem všech těch lidí, které v letu míjí. O nikom není vyřčený žádný názor, kritika ani komentář, a tak si můžeme my sami myslet co chceme, bez toho, aniž bychom byli ovlivněni názorem někoho jiného. Převážná většina lidí mi byla sympatická, nejvíce mi v knize přirostla k srdci Petúnie Dalila, která měla krátce před porodem. Každé další střípky jsem četla jako divá jen abych si už zase dostala k tomu, jak se daří Petúnii a jejímu miminku.

Tak, jak se mi líbily příběhy jednotlivých postav, tak musím snížit hodnocení právě kvůli našemu malému hlavnímu hrdinovi, rybičce Ianovi. Mně se jeho myšlenkové pochody, když padá střemhlav betonovému chodníku, se kterými se v knize také seznámíme, moc nelíbily. Na mě byly dost filozofické a nějak mi k celému příběhu nesedly a nemohla jsem si na ně celou dobu zvyknout. Takže ani při čtení těchto pasáží jsem se nemohla dostatečně soustředit.

Co mě dost překvapilo, byl závěr knihy. Do čtení jsem se naštěstí pustila s trochou toho nadhledu, takže ostatně proč knihu takto nezakončit, i když by člověk čekal něco jiného? Až někdy v polovině knihy jsem si všimla rybičky na každé pravé stránce knihy. Když knihou listujete, rybička padá shora dolů, což mě celkem pobavilo. Vrátila jsem se na chvíli do doby svého dětství, kdy jsem se svou babičkou listovala v časopisech, kde byly podobně hýbající se obrázky.

Ryba jménem Ian není dílem, při kterém musíte pořádně přemýšlet. Jedná se spíše o oddychovou knihu, ale oddychovku toho typu, která vás při čtení potěší i na duši. Komu vadí, že za chvíli si nebudete pamatovat přesný obsah knihy? Důležité je, že si vzpomenete, jaké pocity ve vás kniha vyvolala.

Co viděla zlatá rybka, když vyskočila z 27. patra... Někdy riskovat znamená jediný způsob, jak posunout svůj život dál. Zlatá rybka jménem Ian bydlí ve svém akváriu na balkoně v 27. patře. Na rozdíl od jiných rybiček, které jso... více

Komentáře (0)