Sněží, sněží...: Sníh a zase sníh

recenze

Ústředním tématem knihy je sněhová kalamita, která postihla město Gracetown. Právě tady se odehrávají všechny tři povídky všech zdejších postav, jejichž osudy jsou nějakým způsobem propleteny, nebo se teprve střetnou. Nejde o to, který ze všech příběhů byl nejpovedenější, to zkrátka říci ani nelze. Ale lze vyzdvihnout jednotlivé plusy příběhů, které mi utkvěly v paměti.
Vánoční expres od Maureen Johnson je příběhem, který celé dění započíná, je v něm spousta sněhu, lásky i smůly, která se nakonec v dobré obrátí. Zdejší hrdinka musí náhle odcestovat vlakem k prarodičům, protože její vlastní rodiče právě poznávají kvůli své nevinné sběratelské vášni mříže zblízka, a ke všemu o Vánocích! Do cesty se jí posvaví sněhová vánice, nepojízdný vlak, několik roztleskávaček a protože jsou Vánoce časem zázraků tak ještě někdo další. Povídka to byla povedená a hezky načrtla linku tomu, co se odehrávalo v příbězích dalších. Byl to takový ten typicky vánoční příběh s na první pohled možná nevalnými vyhlídkami (člověk se musel divit, kolik rozruchu způsobí taková vesnička pro elfy), které však vedou k nalezení nové lásky, takže je vlastně všechno tak, jak má být. Přestože přesně takovéhle příběhy k Vánocům patří a autorce se tedy povedlo vytvořit skutečnou vánoční atmosféru, musím říci, že pro mě byla její povídka možná právě proto, ze všech příběhů nejpředvídatelnější, i když jí po obsahové ani jiné stránce nemohu vůbec nic vytknout, o Vánocích se totiž klišé vítají.
Vánoční zázrak, který má na svědomí John Green je povídka trochu z jiného soudku, tři mladiství, kteří jsou docela rozdílní, ale přesto jsou přátelé, se vydají napříč celým městem, nutno dodat, že to město se právě nachází ve sněhové vánici, kterou už nepamatuje asi padesát let, jestli vůbec. A není od věci ani tvrdit, že dávají všanc holý život, a to jen proto, aby mohli být ve společnosti těch několika zázračných uštěbetaných roztleskávaček, o jejichž přítomnosti v Gracetownu vědí všichni. Kdoví proč, John zkrátka ví jak vytvořit postavy s originálními charaktery, smyslem pro humor, nepřebernou ironií a skvělými hláškami. Jeho hrdinové jsou proto zapamatovatelní a nezapomenutelní, takové "Veselé Vánoce blbštajni" si pamatuje snad každý, kdo knihu četl. Navíc se autorovi nedá upřít, že vytvořil také parádní atmosféru, ale jinou než tomu bylo v první povídce, téhle totiž dominovala zábava a smích. Důkazem byl nekontrolovatelný záchvat smíchu, který mě při čtení přepadl ne a ne mě pustit. Takovým způsobem jsem se u knihy dlouho nezasmála, a to se cení.
Archanděl prasátek je poslední povídkou, kterou napsala Lauren Myracle, a pokud bych k příběhu měla vymyslet nějaký přívlastek, tak je to rozhodně roztomilý, stejně jako to malé růžovoučké prásátko, o které tu šlo. I když ne tak úplně, řešila se tu hlavně samotná hlavní hrdinka a její milostné trable, tedy vlastně jedno nedorozumění, kvůli kterému k těm milostným trablím došlo, měla plnou hlavu starostí, že zapomněla na všechny i na všechno ostatní. Příběh mě velmi mile překvapil, zkrátka jsem od téhle povídky očekávala něco úplně jiného, ale skutečnost byla ještě lepší než očekávání. Sledovat totiž hlavní hrdinku a její přešlapy bylo vážně zábavné, nedalo se divit jejím kamarádkám, které z toho všeho dění kolem ní téměř padaly do mdlob. A když k tomu všemu připočtete Gabriela (prasátko), bylo to úžasné vyprávění.
Sněží, sněží... je báječnou sbírkou povídek - každá povídka, zahřeje, pobaví, potěší a zavoní tou pravou vánoční atmosférou, která je prostě neopakovatelná.

Komentáře (0)