Šachové figurky

recenze

Na obálce na první pohled zaujme červený detail. Všimla jsem si, že se něco podobného vyskytuje i na předchozích dílech od tohoto autora. Moc se mi to líbí, je to povedené a nápadité. Přiznám se rovnou, že jedničku a dvojku jsem nečetla, co mi ale bylo řečeno, že to k pochopení trojky nevadí, takže jsem do ní šla.

Peter May je hodně známý autor krimi románů, tak jsem byla zvědavá, co se mi od něj dostane. Dost se mluvilo i o tom, jak se v jeho knížkách objevuje příroda a já, jako milovník přírody, jsem si říkala, těžko mě nějaký autor přesvědčí, že se procházím někde po lesích, to se mu nemůže povést. No a nepovedlo se mu přesvědčit mě, že chodím po lesích, povedlo se mu vzbudit ve mě dojem, že se nacházím na vřešovištích. Příroda je popsána vážně dobře, věrohodně, detailně a smyslově, téměř bych si lehla do měkkého vřesu a dívala se na modrou oblohu.

Co se týká příběhu, hodně dlouho se na jednu stranu nic nedělo, což mě trochu rozčilovalo. Autor vypráví o hlavním hrdinovi jakési historky z minulosti, kterými mě ale nakonec dokázal tak zaujmout, že mi skoro nakonec vadilo, když jsme se přesunuli zpět do přítomnosti, protože ta historie byla zajímavá a díky ní jsem si skvěle utvořila náhled na účinkující postavy a situace.

Hlavní aktér je Fin je sympaťák, najdeme zde i bručouna, na první pohled nám nic moc neříká, ale po hlubším prozkoumání ho přece jen budeme mít rádi. S Finem prožíváme nejen jeho pracovní život, ale i jeho milostný život, v podstatě od vysoké školy až do dneška víme, co se událo.

Závěr je nečekaný a trochu rychlý na klidné tempo předchozího děje, ale jde o velmi čtivou knihu, zajímalo mě, jak to dopadne, kdo se jak vyvrbí a kdo umře - někdo musí umřít, říkala jsem si, je to přece detektivka. No ale kdo? To si zjistěte sami.

Komentáře (0)