Rudá jako rubín (i když možná Rudá stydlivostí)

recenze

Tuhle knížku znám už hodně dlouho, ale jelikož nepodléhám hluboké vášni pro romány, nijak mě nelákala k přečtení. Až mi jednou kamarádka řekla, že je to nejlepší kniha, co kdy v životě četla, rozhodla jsem se to prubnout a neodsoudit to hned ze začátku jen proto, že je to žánr, který je podle mého úsudku dost směšný a přiblblý. Tak jsem se pustila do čtení.

A opravdu mohu říct: anotace, která mě od čtení celkem dost odpuzovala ("zamilovaná napříč časem" - no, uznejte sami, pro někoho, kdo romány pohrdá, to asi nebude znamenat zrovna nej knihu na světě, že?) je naprosto mylná! Ani v nejmenším nevystihuje celkový děj knihy, vlastně je úplně mimo. Podle ní jsem očekávala typický přeslazený románek s dávkou fantasy, kdy se hlavní hrdinka omylem dostane do osmnáctého století a tam se zamiluje do nějakého bohatého blbečka, který ji sice miluje taky, ale osud jim nepřál a každého umístil do jiného času, a tak nemohou být spolu. Navíc se má již zmíněný bohatý - dejme tomu třeba hrabě - oženit s nějakou jinou bohatou husičkou. No, kniha mě popravdě ani trochu nelákala.

Jaké ale bylo překvapení! Hlavní hrdinka Gwendolyn se nezamilovala napříč časem, zamilovala se do jiného, namyšleného kluka, který zdědil časový gen stejně jako ona: může se pohybovat pomocí tajemného přístroje chronografu do jakékoli doby se jí zachce a to na jak dlouho chce. A přitom žije ten kluk v naprosto stejné době jako ona a do minulosti se vydávají spolu. Anotace je tedy úplně vedle, nikdo by se podle ní neměl řídit.

Vzhledem k mým předsudkům, které byly zcela mylné, se mi kniha opravdu líbila. Vlastně jsem najednou zjistila, že byť je to románek se zlomeným srdcem a trápením s láskou atd., je kniha opravdu čtivá, napínavá a zábavná. Nemohla jsem se dočkat, až si přečtu další díl, protože tohle nebyl ten typický přeslazený románek, kterými tak pohrdám. Ne, tohle bylo něco mnohem jiného a bylo to úžasné.

Gwendolyn byla velice sympatická hlavní hrdinka a opravdu jsem si ji oblíbila, což je už vážně něco. Většinou hlavní hrdiny nesnáším. (Tak například Drakie: Jacindu jsem z celého srdce nenáviděla. A tak je to i se spoustou dalších knih.) Její poutavý příběh byl opravdu neuvěřitelný, úžasný a zábavný a Gwendolyn byla milá, hodná holka, přesto však nebyla takový ten poslušný malý beránek, který udělá všechno, co se mu řekne, a měla svou hlavu. Gwenny, velice tě obdivuji a máš mé plné sympatie.

A - světe div se! - i Gideona jsem si velice oblíbila, přestože je to právě ten typ, co láme holkám srdce, je namyšlený a pitomý. Tedy takový, který já nesnáším, možná něco podobného jako Čtyřka v Divergenci. A přesto jsem si ho VELMI oblíbila, patří rozhodně mezi mé nej postavy.

Všechny postavy ale byly podle mě dokonalé, stejně tak jsem od samého začátku zbožňovala Leslie, a i když Charlotte nemám ráda, připadá mi, že je perfektně udělaná, je to prostě bezchybně vytvořená postava.

Celá kniha se mi opravdu MOC líbila a bezpochyby patří mezi mých pět nej knih na světě. Nikdy bych nevěřila, že na můj pečlivě volený žebříček se vůbec kdy nějaký román dostane, protože si knihy vybírám podle přísných pravidel. Ale Rudé jako rubín se to podařilo. Kerstin Gierová, vy snad děláte zázraky.

Takže kdo ještě nečetl: rozhodně napravte! Je to bezkonkurenční zážitek!

Komentáře (0)