Rodinné "štěstí"

recenze

Být pospolu, to dodává každému určitý pocit sounáležitosti a vnitřní síly. Stačí však někdy odchod jednoho ze členů, který vše sdružoval, a pak všechno se postupně rozpadá k nenávisti všech zbylých.

Útlak je spojoval, teď nejsou schopni žít podle pravidel, ale přeci jen se rozhodnout být vlastními pány. Tři synové farmáře tak ze sebe udělají nejdříve zbabělce, poté odborníky na přepadávání bank, tak aby se uživili a hlavně, aby si plnili své fyzické sny. Jenže na jak dlouho to může fungovat?

Zajímavé dílko, které cílí především na jednotlivé postavy, které od narození mají určen svůj úděl a ten jen tak nezmění. Nevím, jestli si někoho zamilujete, mně se to totiž nepodařilo. Jsou lidští, někdy ale asi až příliš venkovští s tou špínou i přírodní nevědomostí, a v tom možná má tkvět to kouzlo. Je nejspíš dosti těžké se přizpůsobit životu ve městě, které se počátkem 20. století tak modernizuje.

Jednotlivým výpovědím je samozřejmě podřízen i jazyk a vyprávění, což kvituji, protože kniha tak dostává lepší rozměr. Možná právě proto bych doporučoval příběh o Nebeské hostině přečíst, zažijete totiž tu krutou atmosféru amerického Jihu, který marně čeká na zázrak a splnění amerického snu, který během i po první světové válce tak vzkvétal. Něco to ale stojí.

*
Upřela na něj oči připomínající chladné zelené kousky mramoru a prohlásila: „Tak zaprvně, nic nebude, dokavaď se moje číča pořádně nerozehřeje.“
„Prosím?“ vydechl zmateně neoholený Bovard. „Číča?“
„To, co mám mezi nohama,“ osvětlila a obrátila oči v sloup nad jeho tupostí. „Mám ráda, dyž mi ji chlap pořádně vylíže, ale můj starej je na to moc staromódní. Prej si pak připadá jako prase, co žere z koryta.“
„Dobrý bože!“ „A než hupsnem na věc, chci dobrej voběd.“
*

Od Donalda Raye Pollocka jsem nečetl jeho předchozí knihu Ďábel, i když vím, že mě lákala díky obálce přesto toho nijak nelituji. Na mě je kniha příliš upřímná a obsahově náročná. Osobně bych uvítal, kdyby se někteří hrdinové vůbec v příběhu neobjevili, protože tam nejsou vůbec důležití. Podobně to vidím i s délkou knihy, která by mohla být klidně kratší a tím pádem by měla ještě větší spád, než který nyní má. Celkově ale čtení o soudržnosti a problémech bratrů přinášejí úšklebek, ale i potěchu a chvílemi i smutek z některých závěrů. Pojďte s nimi farmařit i krást, než budou hledání a třeba uvězněni.

Píše se rok 1917. Chudý farmář Pearl Jewett nečekaně zemře a zanechá po sobě tři syny – chytrého Canea, prostoduchého Coba a prchlivého Chimneyho. Ti se již nechtějí protloukat a dřít na cizím, proto se vydávají za štěstím – vyraz... více

Komentáře (0)