První, kdo na konci zemře

recenze

Máte pocit, že mate načteno tolik, že vás už nic nemůže překvapit?
Já si to občas myslím, ale pak přijde nějaká další knížka, která vám připomene, že nikdy nebudeme mít načteno tolik, abychom věděli všechno. Moc dekuju opakovaně za zaslání nakladatelství Albatros a nakladatelství CooBoo, protože ač úžasná Martina nemusela udělala výjimku. A já jsem strašně vděčná!
Orion a Valentino se setkávají v době, kdy je spuštěna nová služba jménem Hodina smrti. Ani jeden netuší jak den skončí, když se telefon jednomu z nich rozezní.
A víte jak to skončí? Vašimi slzami, pukajicim srdcem a totálním zničením naděje, že knihy Adama budou jiné.
Celá kniha se odehrává z pohledů za mě z celkem dost postav. Nejen hlavních aktérů, ale i jejich rodinných příslušníků a dalších tkz. Ztracenců jak Hodina smrti říká těm komu volají. Kdo znáte první díl tak vás tohle nepřekvapí, ale dá se na to zvyknout poměrně rychle. Adam píše přehledné, čtivě a díky kratším kapitolám dokážete vědět o kom se mluví. Navíc jsou všechny postavy něčím propojené takže se nemáte šanci ztratit.
A navíc narazíte třeba i na staré známe, které jste měli možnost potkat v první knize. A to setkání bylo opravdu mile! I když víte víte. Stejně to bylo hezké. A spousta věci, události z první knihy začne díky tyhle dávat větší smysl. Hodně záležitostí se tady objasní.
Já si tohle vážně užila. Adam dokázal citlivě napsat důležitá témata, která nejsou ani trochu lehká. Ukázal nám New York z té horší stránky, protože ani tam není růžové. Vzal nás prostřednictvím Oriona a Valentina na místa o kterých někdo nemusel ani vědět.
A dokázal, že lidé nejsou jen černí a bílý. Ale ze každý má svoje démony.
Vůbec nevím jak tuhle recenzi zakončit.
Mě si obě knihy získaly! A já vážně doufám, že s někým dalším ze Ztracenců se někdy příště setkáme.
Tuhle sérii (teď už!) zbožňuju a doporučuju kde můžu! Neumím si představit, že by něco takového bylo u nás.

Nejradši bych jako hodnocení dala celou hvězdnou oblohu!

Komentáře (0)