Případ 332578

recenze

Je o mně známo, že jsem skeptická vůči označením a samolepkám stylu světový bestseller a podobných. Díky jedné knize s takovýmto označením, kterou jsem si mimochodem koupila ještě v předprodeji a která mě strašně zklamala, jsem se v září zaregistrovala po několika letech do knihovny, abych pořád nekupovala zajíce v pytli. A hlavně abych opětovně nenaletěla na správně mířený marketingový tah, který mě vždy dostane tam, kam si dané nakladatelství přeje. Jsem schopná přivřít obě oči a ignorovat dané označení pouze v případě, že se jedná o knihu vydanou mým srdcovým nakladatelstvím. Omega spadá mezi mé srdcovky, protože až na občasný výskyt překlepů a chyb mě od nich žádná kniha nezklamala.

Před nedávnem jsem dočetla Metodu 15/33, jejíž autorkou je americká spisovatelka Shannon Kirk (držitelka tří cen za kreativní psaní). Tento román je jejím literárním debutem, byl přeložen do 21 jazyků a v mnoha zemích se stal bestsellerem. V roce 2015 dokonce získal i ocenění za nejnapínavější román. Ačkoliv už tyto informace ve spojení se žlutým výrazným označením světového bestselleru na obálce by mě měly odradit od čtení, nestalo se tomu tak. Před čtením jsem dokonce narazila i na spoustu negativních komentářů, ale já si prostě musela udělat obrázek sama za sebe. Jsem ráda, že občas umím být trpělivá a nedělám okamžitá hodnocení bez předchozího důsledného ověření, protože v tomto případě bych byla ochuzena o hodně povedený příběh.

Uplést pokrývku trvá dlouho. Červená pletená pokrývka, Položka č. 5. Připomínám, že jsem takových položek měla mnohem více. Některé z nich jsem ani neupotřebila. Některé z nich jsem využila jen částečně. Některé z nich byly připraveny k použití na Den zúčtování,…

Metoda 15/33 je vyprávěna na přeskáčku dvěma vypravěči užívajících -ich formu, kterou já mám osobně raději, protože mi přijde, že díky ní každý takto vyprávěný příběh odsýpá jako klidně plující mraky na obloze. Jedním z vypravěčů je šestnáctiletá Lisa, která by mohla být stejná jako jakákoliv její vrstevnice. Ale pozor, má to jeden zádrhel - to by Lisa nemohla být v šestnácti těhotná středoškolačka, která je cestou do školy unesena neznámým únoscem. Ptáte se stejně jako jsem se ptala já, jak je vůbec možné, že si někdo vůbec troufne na zjevně a viditelně mladou slečnu? Jaký by vůbec mohl být motiv únosu?

O čem však únosce, popřípadě únosci nemají ani tušení je to, jak je Lisa neuvěřitelně chytrá, dalo by se říct, že téměř až geniální! Někdo by mohl namítnout, že v těhotenství převážná většina žen spíše směřuje k zapomínání a dlouhému vedení, ale to opravdu není její případ. Místo toho, aby se ve svém „vězení“ hroutila, propadala do depresí a poddávala se nějakým černým myšlenkám, ve svém nitru spřádá tajný geniální plán, k jehož úspěšnému dosažení jí pomůže 15 Položek, které jsou jejími výhodami. Budou jí tyto výhody k něčemu dobré? A splní se její plán zcela podle jejích představ?

15 úkolů, 33 dní a jeden dokonalý plán

Druhým vypravěčem je zvláštní agent Roger Liu, který v době případu působil u FBI již patnáctým rokem. Jeho specializace byla zaměřena na únosy dětí. V roce 1993 se mu do rukou dostal případ 332578 - Dorothy M. Salucciová - těhotná středoškolačka, která byla unesena cestou do školy. Je možné, že by se v obou případech mohlo jednat jen o shodu náhod nebo mají obě unesené dívky, které pochází z bezproblémových rodin, něco společného? Bude Roger Liu při řešení tohoto případu úspěšný?

Na této knize se mi líbil styl vyprávění a jeho střídání. Z pohledu Lisy by se dalo říct, že její vyprávění je takovou formou deníku, protože líčí její myšlenkové pochody (které jsou opravdu fakt luxusní), vzpomíná na dobu před únosem, plánuje, popisuje se ze svých pocitů, popisuje své pocity k dosud nenarozenému dítěti, které je alespoň před tím zlým okolním světem ukryto v bezpečí matčina těla. Z počátku mi sice trochu dělalo problém pořádně se začíst, protože její genialita je znát i na využití určitých slov, ale hodně rychle jsem si na to zvykla a pak mi už nic nebránilo v tom, abych si příběh užívala plnými doušky. V porovnání s Rogerem coby vypravěčem jsem si více oblíbila Lisu.

Co se týče postav, v této knize nebyl kromě únosců nikdo, kdo by mi nějakým způsobem vadil. Líbilo se mi, jak rodiny unesených slečen držely při sobě a vzájemně se podporovaly a doufaly v to, že se jejich těhotné dcery vrátí domů živé a zdravé.

Obálka knihy mě na čtení nalákala stejně jako anotace. Mám ráda psychologické thrillery, u kterých se musím až do jejich konce pořádně soustředit, aby mi přece jen něco neuniklo. Jsem ráda, že jsem se nenechala v případě této knihy ovlivnit negativními komentáři, protože mě Metoda 15/33 dostala a dost se mi líbila. Jsem zvědavá, zda-li se tato kniha opravdu dočká své filmové podoby, protože pokud ano, tak i přesto, že nejsem nadšenou filmovou divačkou, ráda se na film podívám a obojí si porovnám.

Jedinou nevýhodu shledávám ve velikosti písma, které je malé a na mé oči celkem náročné, protože co si budu nalhávat, už nejsem nejmladší a i za použití mých druhých (skleněných) očí, jsem občas měla co dělat. Ale když zase pominu můj horšící se zrak, díky malému písmu se do příběhu vešlo více na méně stran.

Metodu 15/33 doporučuji všem, kteří nemusí mít v dobrém thrilleru kaluže krve, ale stačí jim opravdu psychologická stránka dané situace, neboť ta je tady opravdu dobře vykreslena. A právě díky tomu se mi tento příběh zalíbil, protože jsem doposud nic takového nečetla.

Představte si bezmocnou, šestnáctiletou, těhotnou dívku, kterou právě někdo unesl z domova a naložil do špinavého auta. Jenže: dívka je sociopatka, má IQ na hranici geniality a je to skvělá manipulátorka. Od první chvíle únosu ... více

Komentáře (0)