Příběh o etickém dilematu a životních peripetiích Rachel Rabinowitzové

recenze

Píše se rok 1919 a Rachel spolu se svým starším bratrem Samem se po tragické „řekněme“ nehodě dostanou do sirotčince. Ale díky rozdílnému věku je Sam poslán do domu pro osiřelé Židy, kdežto Rachel je umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti. Kam posléze nastupuje doktorka Solomonová (naše druhá hlavní protagonistka příběhu) na rentgenové pracoviště.
Ale její cíle a ambice jsou daleko větší.
Rachel celé dětství a dospívání věří tomu, že v sirotčinci prodělala nějakou nemoc, ze které ji prostřednictvím ozařování vyléčili, a že díky tomu trpí alopecií (nadměrné vypadávání nebo úplná ztráta vlasů). Až (roku 1954) jako dospělá a vystudovaná sestra, po té, co se po letech opět setkává s doktorkou Solomonovou coby svojí pacientkou v židovském domě pro seniory, se přesvědčí, jak hluboce se mýlila. Záhy zjišťuje co vše ji „ona léčba“ způsobila..

Sirotek č.8 je velice silný a čtivý příběh. O to silnější, když si vezmete, že je inspirován skutečnými událostmi. Vyprávění se prolíná mezi současností a Rachelinými vzpomínkami na minulost. Prolínání děje je vždy odděleno kapitolou - o to snadněji se dalo orientovat. Nejen že se v knize prolínají dva časové úseky, ale ještě jsou rozděleny o psanou formu – Rachelina přítomnost je psaná "ich formou" a vzpomínky "er formou".
Musím přiznat, že tyto skoky mi nikdy nedělaly při čtení dobře, a rušily mě od děje. Což se v tomto případě vůbec nedělo, a mě se příběh Rachel četl až s neuvěřitelnou lehkostí. Zajímavé mi přišlo, že pasáže/kapitoly z minulosti jsou daleko obsáhlejší a rozsáhlejší (delší), než kapitoly ze současnosti. Emočně však vydaly za své obě části, to nepochybně!
Mě osobně maličko zklamal konec, kdy byl tak trochu otevřený, a já čekala ještě jedno či dvě vyjasnění, kterých se nedočkáme. Ale nikterak negativně to můj celkový pohled na knihu nenarušilo. Jelikož kniha je prostě svá!
Někdo může mít pocit, že těch „životních peripetií“ příběh obsahuje až moc – zvlášť pro jednu hlavní postavu. Mně díky tomu naopak přišla kniha o to působivější.

Posledních pár stránek je věnováno "Poděkování" a "Doslovu", a přiznávám, že tohle je jedna z mála knih, u kterých jsem došla opravdu až na konec doslovu a nepřeskakovala jsem odstavce, či stránky. Až tak byl i doslov zajímavý a hodně objasnil zrození a samotné vytváření tohoto díla.

Na knize mne upoutalo vše co mohlo. Krásně zpracovaná obálka, čtivost a rozmanitý děj. Příjemné přecházení časového období rozdělením kapitol. Příběh Rachel byl velice působivý, zajímavý a přiměje k zamyšlení. Všem, kdo knihu nečetl, ji moc ráda doporučím, protože rozhodně stojí za to!

Komentáře (0)