Autobiografie Leiba Lejzona

recenze

Kniha je strhujícím a děsivým příběhem jednoho malého polského chlapce Leiba Lejzona, ze židovské rodiny původně z Narewky, po sléze se stěhující do Krakova, díky práci, kterou zde dostal jeho tatínek Moše. Příběh vypráví sám autor ze svých vzpomínek na kruté dětství. Na začátku nás seznamuje se svojí rodinou a ukazuje, že ačkoliv byli chudí, nežilo se jim špatně, a žili vedle sebe v souladu s křesťany.
Ale jednoho dne, jednoho roku se vše změnilo! Polsko obsadili nacisti a 6. září 1939 přišli do Krakova. Ke konci roku 1940 z jedné části Krakova, kde bydlelo pět tisíc „nežidovských“ obyvatel, nechali nacisté postavit židovské ghetto, do kterého nastěhovali patnáct tisíc Židů – všechny Židy z Krakova!

Leib nám vypráví o úskalích tohoto nového života, kdy sdíleli byt s jinou židovskou rodinou, o hladovění a shánění jídla, o zákazu chodit do školy, a o různých krutostech, které se odehrávali na ulicích a nejen tam. Ven z ghetta mohli pouze pracující na povolenku. Díky štěstí v neštěstí pracoval Leibův tatínek ve smaltovně. Tuto práci dostal poté, co pomohl jednomu nacistovi otevřít zamčený trezor. Ten nacistický obchodník, kterému otevřel trezor, byl totiž Oscar Schindler. Schindler byl německý nacistický obchodník, který dával svůj život všanc, jelikož se rozhodl pomáhat židům.
Dál nás hlavní hrdina provází životem v ghettu (a útrapami té doby) až do března roku 1943, kdy bylo nacisty ghetto zcela zlikvidované. Židé, kteří tam dosud pobývali, a nebyli dosud politikou „čištění“ transportováni jinam, měli odejít do Płaszówa. Před touto cestou je Leib odtržen od zbytku své rodiny.

Tento houževnatý chlapec, s velkým štěstím přežil svou cestu přes tábory, shledal se opět s částí své rodiny. Pracoval spolu se svým tatínkem a bratrem Davidem v továrně u stroje pod vedením Oscara Schindlera, kterému vděčí za svůj život. A protože to byl ještě malý chlapec, tak aby dosáhl na páky a tlačítka stroje, stál na dřevěné bedně.

Citace: „To, že jsem přežil holocaust, je k neuvěření. Všechno bylo proti mně, skoro nic pro mě. Byl jsem jenom chlapec, neměl jsem žádné kontakty, nic jsem neuměl. Ale měl jsem jednu věc, která přetrumfla všechno ostatní. Oskar Schindler si myslel, že můj život má cenu. Myslel si, že stojí za to mě zachránit, i když tím, že mi dával šanci žít, vystavil svůj vlastní život nebezpečí.“

I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha.

Celkový dojem z knížky je dle mého pocitu dobrý, četla se mi svižně, když nepočítám svůj soukromý zádrhel a odložení knížky - ale to bylo jen mojí "slabou" povahou. Líbilo se mi jak byla knížka stylizovaná - velké odsazení. O to lépe se mi četla.Také se mi líbily fotografie na jedněch z posledních stránek a doslov, který obnášel poslední řeč dcery a syna pana Leysona. Smekám nad autorem, že se o tyto své krušné vzpomínky podělil. Rozhodně tu nelze hledat, žádný spisovatelský vele výkon, podle mě je záměr jen jeden - upoutat jako vypravěč a přednést část našich dějin.. A i díky tomu, stojí za přečtení!
Já sama za sebe rozhodně knihu doporučuji.

Komentáře (0)