„Přežít ty... hodiny.“

recenze

Tři ženy, tři příběhy, jedna kniha. Život a smrt. Zdraví a nemoc. Láska a nenávist. Štěstí a utrpení. Plánování večírku i myšlenky na sebevraždu. To všechno jsou Hodiny. Román inspirovaný snad nejvýznamnějším dílem anglické spisovatelky Virginie Woolfové – Paní Dallowayovou.

Tři naprosto odlišné ženy žijící v jiné době a na jiném místě. A přesto mají něco společného. Dvacátá léta, Virginie Woolfová píše svoji knihu. Padesátá léta, nevyrovnaná americká hospodyňka, manželka a matka Laura Brownová tutéž knihu čte. Počátek 21. století, emancipovaná Newyorčanka Clarissa Vaughnová ji žije.

Čtenář s každou hrdinkou prožije jeden obyčejný den. S paní Woolfovou přemýšlí nad osudem její románové hrdinky, čelí depresím, smutku, hlasům v její hlavě. S těhotnou paní Brownovou a jejím malým chlapečkem chystá oslavu pro jejího muže, snaží se odolat depresím a stereotypu. S paní Vaughnovou, moderní paní Dallowayovou, chystá oslavu pro jejího nemocného přítele, který vyhrál literární cenu. Stejně jako románová paní Dallowayová kupuje květiny, přemýšlí o svém životě, o svém vztahu, o svých láskách, o večírku. Čtenář je lapen do sítě myšlenek, vzpomínek, popisů.

Cunninghamova práce s jazykem je dokonalá. Je schopen zabrousit do největších detailů, a čtenář má díky tomu pocit, že scénu vidí před sebou. Píše něžně a rozevlátě. Píše tak, že i když člověk právě čte o ptačí mrtvolce ležící v trávě, má pocit, že je to něco krásného. Hodiny je knížka útlá, ale obsahově ohromná. Cunningham zaslouží poklonu za úchvatně provedené zasazení téměř sto let starého příběhu do moderní a uspěchané doby. Za skvěle propracované postavy a za to, jak přežívají ty hodiny...

Komentáře (0)