Překvapivá historická studnice

recenze

Nezlomná (2016) 5 z 5

/ Channach

„Možná potřebujeme zlé časy, abychom uměli docenit ty dobré.“

Nezlomná je v pořadí třetí knihou od Lesley Pearse, která se mi dostala do ruky. Musím říct, že je jednoznačně nejzdařilejší. Je propracovaná, promyšlená, nejsou v ní žádné zbrklé Deus ex machina zvraty a je velice čtivá. Autorka jako by vyspěla, vypracovala se.

Jedná se také o kvalitní studnici informací o první světové válce – jejích bitvách, o úloze žen jak doma, tak přímo na frontě, o mužích, kteří ve válce bojovali, a také následcích a strašáku jménem španělská chřipka. Lesley Pearse vypracovala svůj domácí úkol. Na psaní se skvěle připravila a získané znalosti zúročila.

Například já jsem netušila, že raněné do nemocnic rozvážely vlaky. A samozřejmě jsem si ze školy pamatovala, že se válka vedla v zákopech, ale mnoho informací pro mě bylo nových. A také jsem si připomněla, že právě ona „Světová válka“ byla hnacím motorem změn ve společnosti a technice.

Svůj domácí úkol splnili dobře také v nakladatelství. Překlad je skvělý, tentokrát mě do očí nepraštilo tolik chyb. Obálka je jiskřivá a na první pohled lze poznat, že patří mezi knihy Lesley Pearse. Bohužel bych ale uvítala trošku jiný tón. Je totiž poněkud zavádějící. Moje sestřenice knihu viděla a hned se ptala, co to čtu za románek. A mě z toho bylo smutno, protože kniha je docela drsná, na vážné téma a rozhodně se nejedná o přírůstek do červené knihovničky. Nevím, jestli to nezmenší okruh potencionálních čtenářů. A to by byla škoda.

„Pojďme si vybalit a trochu se zabydlet v kajutě, nebo nám tu umrzne prdel.“

Pokud jste nečetli Společnici, první díl Nelomné, určitě tak učiňte. Pokud jste ho nečetli a nechce se vám do něj, ničemu to nevadí, protože všechno lze skvěle pochopit a přitom není „opakování událostí z prvního dílu“ nikterak zdlouhavé nebo nudné. Bez obalu ale přiznávám, že se mi Nezlomná líbila daleko víc než Společnice.

A to především díky Etiennovi. Belle s Etiennem mi takřka zlomili srdce, když se na konci prvního dílu rozhodli nechat věci tak, jak je nechali (nechci spoilerovat). I když v tu chvíli to byl pro Společnici perfektní konec. Jakmile jsem však uviděla v anotaci Etiennovo jméno, musela jsem si druhý díl přečíst. Udělala jsem dobře. :-) Milostný trojúhelník, pochyby, rozhodnutí, jednání i pocit štěstí s jistým „ale…“ a sebeobětování mají naprosto logické důvody a přijdou mi velmi realistické.

Doporučuji Nezlomnou k přečtení i mužům. Jak jsem říkala, poskytuje kvalitní svědectví o první světové válce.

Pro nás, pro ženy, se jedná o skvěle napsanou knihu plnou lásky, obětování, bolesti a touhy a měly bychom si ji přečíst už kvůli našim prababičkám, které za naše volební právo bojovaly a neměly bychom zapomínat, že ne vždy bylo naprosto normální, že si ženy mohly dát něco k pití či jídlu v hostinci. Jak říkala naše učitelka dějepisu: „Ve 20.století platilo krédo: Kdo zapomene svoji minulost, bude nucen ji prožít znovu.“