Pozor! Češi útočí na naše buňky…

recenze

Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být snad nikdy vymazány.

Desetkrát a pokaždé jinak se vnořujeme do podobně obsáhlých příběhů, které propojuje nejen český autor Roman Cílek ale i osudová setkání a střet naivního světa žen i mužů v detektivním hávu. A je jedno, jestli se jedná o nepředstavitelné venkovské zajetí chtíče i strachu, šumavské taje z rodinné kroniky Ritterových, nebo vydírání radního až k smrti vedoucí. To je jen zlomek povídkové knihy Augiášův chlév.

Právě stejnojmenná povídka mě zaujala nejméně a pro mě osobně trochu narušila kompaktnost jedinečného díla. Nesedělo mi rozuzlení a závěr, který jsem očekával malinko pestřejší. Oproti tomu mi nejbližší byly povídky o Dobrodruhovi na volné noze a Jsem připraven, můj Pane. Někdy to odráží momentální rozpoložení našich duší a příště bych tak mohl naopak vynést do výšin naprosto jiné. Podivné!

Klobouk dolů před spisovatelovým vyprávěním, nenásilně propojuje historii s popisem prostředí, používá příjemná přirovnání, která vyvolávají ve vás nové vjemy a pocity. Zkuste se vnořit a trochu pročistit lidské neřesti a zrůdnosti ve vašem okolí, to by totiž Augiášův chlév mohl zvládnout…

*
Slušelo jí to, popíjela z vysoké sklenice cosi barevného, usmívala se, pozdravila ho, jako kdyby se mezi nimi nic zvláštního nepřihodilo, a ukázala na židli proti sobě. Poslechl ji, posadil se, objednal si kávu, díval se na ni a mlčel. Bylo jasné, co tím dává najevo. Jsi na tahu, holka. Jsem zvědav, s čím přijdeš. S omluvou, s vysvětlením, s nějakým dalším šíleným plánem?
Jako vždy mu vyrazila dech.
„Víš, o čem teď přemýšlím Roberte?“ řekla. „V čem je ta tvoje zdejší kolchoznice lepší než já. Vlastně na ni trochu žárlím. Věkem nejsme daleko od sebe, to jsem si zjistila, ale možná má větší kozy.“
*

Komentáře (0)