Pohřeb

recenze

Nathan stále nezapomněl na nejděsivější noc svého života. Je to už pěkná řádka let kdy byl se svou tehdejší přítelkyní Sárou na večírku svého zaměstnavatele. Spousta lidí, alkoholu, kokainu. Ten večer byl přesvědčený, že se konečně se Sárou rozejde a půjde si po svých, netušil ovšem, co všechno si pro něj osud přichystá.

Jmenovala se Elise, byla mladá a krásná a ten večer se seznámila s Nathanem a Bobem. Slovo dalo slovo a díky vzájemným sympatiím a nepředstavitelnému chtíči ten večer všichni tři nasedli do auta a vypařili se na zapadlé místečko, aby si užili trochu sexu. Elise ten večer umírá a Nathan s Bobem ji zakopávají v lesíku. Jsou pevně rozhodnuti na celou věc zapomenout a žít si dál své životy.

...Nevěděl, jestli běžel k silnici, nebo od ní. Teď si ale představil sám sebe, jak udýchaný, opilý a beznadějně zdrogovaný - s pološíleným pohledem a neupravený - nějak dokáže zastavit projíždějící auto. Co by řekl ?
A co řekne Sáře ?
Stál tam a zvolna začínal normálně dýchat. A pak se vydal zpátky k Bobovu autu.
Těžce se vlekl a trvalo to nějakou dobu. Začal si představovat, že Bob třeba odjel. Vyhodil Elise u kraje cesty a nechal s ní Nathana samotného uprostřed lesa. Pak se ale ze tmy začalo vynořovat bílé volvo...

Nyní Nathan žije poměrně obyčejný, ale spokojený život, má relativně dobrou práci, krásnou ženu, dům. S onou událostí, která se stala před lety se postupně vyrovnal, je spokojený a to až do té doby, než se u jeho dveří objeví Bob, který nese špatné zprávy. Nathan je v šoku, neviděl se s ním od té noci, celý kolotoč se roztáčí nanovo.
Riziko, že vyjde najevo co se oné noci stalo je příliš vysoké a tak se Nathan rozhodne jednat.

❀

Pohřeb je novinkou z produkce nakladatelství Moba a mě zaujal hned na první pohled. Po přečtení anotace se kniha zdála jako dobrou volbou a já jsem byla ráda, že si ji můžu přečíst.

Obálka této knihy se opravdu vyvedla. Je ponurá a děsivá, stejně jako celý příběh. Detail chodidel mrtvé dívky (v našem případě nejspíš Elise) opravdu upoutá. Předsádky použité v knize se také povedly, jsou vyvedené v černožluté barvě a krásně ladí s autorovým jménem na obálce.
Kniha disponuje celkem čtyřiceti kapitolami, které jsou tak akorát dlouhé. Díky příjemnému řádkování se kniha čte opravdu sama.

Pokud čekáte, že se kniha bude zabývat hledáním vraha, tak se moc nedočkáte. Celý příběh bych spíše charakterizovala jako psychologické drama. Vyšetřování dávné vraždy, nebo odkrývání jejího pozadí opravdu není předmětem této knihy.

Přestože se Nathan s Bobem nijak zvlášť neznají a viděli se pouze dvakrát v životě, je spojuje událost, jež se stala před deseti lety a oběma změnila životy.
Nyní jsou staré rány opět otevřeny a kostlivci vylézají ze skříně díky stavebním úpravám v lesíku, kde je Elise pohřbena. Je více než pravděpodobné, že se její tělo, tedy, to co z něj zbylo, najde a Nathan s Bobem budou usvědčeni z vraždy.

Kniha se značnou část věnuje vzpomínáním Nathana na to, co se stalo oné osudné noci, ale také na to, co se dělo v následujících měsících a letech. Jedná se o pozvolný boj sama se sebou a svým svědomím s postupným vyrovnáním se s celou situací.
S Bobovou návštěvou u Nathana doma se celý kolotoč opakuje. Neustálý stres z prozrazení, lži manželce a tajné schůzky u Boba s pokusem řešit nastalou situaci.

Styl psaní Neila Crosse je velice čtivý. Děj dokáže čtenáře pohltit a čtení pěkně odsýpá. V podstatě mě kniha bavila a zároveň se mi z Nathanova chování chvílemi zvedal žaludek. Nechápala jsem, jak se sám sobě může vůbec podívat do očí. Autor vystihl charaktery jednotlivých postav na jedničku a díky myšlenkovým pochodům a chování hlavních hrdinů jim dodal jistou plastičnost.

Spolu s přibývajícím koncem napětí stoupalo a atmosféra houstla. I přes to, že mě kniha bavila jsem moc spokojená nebyla. Zdá se mi velká škoda, že autor nevyužil celý potenciál tohoto příběhu a nepopral se s ním lépe. Celý příběh, i přes pozvolné napínání na mě působil poměrně zvláštně, jakoby zbytečně nastavený.

Svým závěrem mě kniha naprosto dostala, pomalu jsem zapomínala dýchat. Moc mě mrzí, že si podobné tempo jako v poslední třetině nedržela po celou dobu, myslím, že by příběh nepůsobil tak utahaně, ale byl by dynamičtější.

I tak jsem velice ráda, že jsem si mohla knihu přečíst, jak jsem psala výše, jedná se o příjemné počtení na jedno odpoledne, které dokáže vtáhnout do děje.
Knihu určitě doporučím každému, kdo si chce odpoledne přečíst něco nenáročného a má rád knihy s psychologickým podtextem.

Komentáře (0)