Podivná teta Hana

recenze

Nedávno jsem si dal závazek. Číst více knih od současných českých autorů. Dlouho jsem váhal, uvažoval, četl recenze, abych našel tu pravou, tu pravou knihu, která by mě opět přilákala k současné literární tvorbě z České republiky. Sáhl jsem po Haně, knize, které má být natolik dobrá, že si vysloužila druhé místo v žebříčku na seznamu nejlepších knih podle uživatelů Databáze knih. Co jiného mi zbývalo, než se osobně přesvědčit, jestli si toto umístění opravdu zaslouží?

Valašské Meziříčí na počátku padesátých let minulého století, tady začíná příběh malé Miry, dcery místního hodináře a jeho ženy. Rozvodněná Bečva nese na jaro na svých vodách ledový kry. Po nepovedeném skoku z jedné kry na druhou končí Mira v ledové vodě. Když ji její nejlepší kamarádka pak přivede celou mokrou a na kost zmrzlou domů, Mira mimo výprask dostane ještě jeden trest, maminka ji zakáže krásný nadýchaný žloutkový věneček, který je připraven jako dezert při oslavě maminčiných narozenin. Mira může vztekem puknout, když si zbytek rodiny, včetně nanejvýš podivínské tety Hany, maminčiny sestry, pochutnává na lahodném zákusku. Ale protože čert nikdy nespí, začne se meziříčskými stokami šířit nákaza, která se dostane i do jedné studny, studny místní cukrárny.

První dějová linie knihy vypráví příběh Miry, které se během několika dnů zhroutí celý svět. Náhlá nepřízeň osudu nakonec přivede Miru do velkého domu na meziříčském náměstí, kde žije podivínská teta Hana. S nikým nemluví, věčně se dívá do prázdna a všude si schovává krajíce chleba. Mira se snaží tetu, která má problém se postarat sama o sebe, natož tak o malou holku, vytrhnout z neustálé melancholie. Časem se spolu naučí žít, Mira se vyrovná s podivnými zvyky svojí tety, které ji dřív doháněly k šílenství. Proč je ale teta taková? Jaký příběh ukrývá dům na náměstí? To se dozvídáme v druhé části, kterou stejně jako první, vypráví Mira, a třetí části, kterou vypráví sama Hana.

Elsa Helerová žije po smrti svého manžela se svými dvěma dcerami sama. Zatímco starší Hana tajně utíká z domu, aby se mohla setkávat se svým milým Jaroslavem, mladší Rosa je samotářské a zádumčivé děvče, o jejíž zdravý má její matka až chorobný strach. Život rodiny bez manžela je těžký, ale papírnictví ve spodní části domu slušně vydělává a rodině se nežije nijak zle. Mračna se ale nad světem, který se pomalu, ale jistě blíží k druhé světové válce , stahují čím dál víc, o to víc v případě, že jste židi a to Helerovi jsou. Souhrou nešťastných rozhodnutí, ale i kvůli Hanině nenaplněné lásce, se rodině nepodaří odcestovat do Anglie. Německá vojska překračují hranice protektorátu a všem židům včetně Helerových nastávají krušné časy.

Alena Mornštajnová dokázala psát v této knize neuvěřitelně lidsky o nelidských zvěrstvech druhé světové války. S citem a lehkostí popisuje pohnuté osudy několika generací jedné židovské rodiny. Kniha je plná velice smutných okamžiků, procházíme Terezínem i Osvětimí. Místy, kde se lidské bytosti změnily jen v čísla a život nic neznamenal. Člověk začne pak chápat, proč je teta Hana tak zvláštní. Knize dávám pět hvězd a pevně věřím, že kniha jako tato, bravurně napsaná se silným příběhem, si vydobude místo v učebnicích literatury a jednou se stane klasikou. Mohlo by se zdát, že je kniha přeceňovaná, jelikož na takovéto hodnocení nejsme u současných českých knih rozhodně zvyklí, ale s radostí musím tvrdit, že v toto případě si kniha místo v žebříčku, dokonce na druhém místě, rozhodně zaslouží. Mě osobně trochu odrazoval od četby titul „ženský román”. Tento titul už zdálky zavání sladkým naivním romantickým příběhem, protože ho bohužel často dostávají knihy nevalných kvalit, s kterými jsou potom kvalitní knihy, které často nejsou rozhodně určeny pouze ženám (například i Dívka ve vlaku, která rozhodně není pouze pro ženy, se tímto štítkem pyšní), házeny do jednoho pytle. I když jsem muž, kniha se mi líbila a rozhodně nemusí být určena výhradně ženám, i když většinou hrdinek jsou práv ženy, a proto jim bude příběh o to bližší, než mužům. Pokud jste se ve čtení mé recenze dostali až sem, děkuji za vám za přečtení a pokud váháte, jestli si knihu přečíst, jděte do toho!

Komentáře (0)