Opravdu temná Noc Martina Servaze

recenze

Dva roky nechal Bernard Minier své čtenáře čekat (román Zkurvenej příběh nepatří do série) a svým románovým soupeřům poskytl čas na to, aby sbírali síly na další, a jak je ze závěrečných stránek knihy jasné, určitě ne poslední měření sil. Autor je bezesporu milovník chladných exteriérů – nabízí již známá zákoutí francouzských Pyrenejí, malebnou rakouskou vesnici pod Alpami (vše promrzlé a pokryté závějemi sněhu), a také severozápadní pobřeží Norska. Tam čtvrté setkání začíná. Osloská inspektorka Kirsten Nigaardová je pověřena vyšetřováním brutální vraždy ženy a stopy po pachateli ji zavedou na těžební plošinu v Severním moři. Ukáže se, že zde nějakou dobu pracoval sériový vrah Julian Hirtmann, který se stává hlavním podezřelým. Záhadou jsou nalezené snímky, na kterých on sám vyfotil Martina Servaze a malého chlapce jménem Gustav. Kirsten a Martin se společně pouštějí do pátrání – jakou úlohu sehrává v případu neznámé dítě, o co usiluje Hirtmann, kdo je jeho potenciální další obětí? Málem osudné se Servazovi stane paralelní vyšetřování jiného zločinu – při pronásledování zločince utrpí vážné zranění a jenom o pověstný fous unikne smrti. A to ještě netuší, že o pár měsíců později ho další okolnosti tohoto případu přivedou do role podezřelého, prchajícího Evropou. Do děje autor nechává vstoupit mnoho dalších postav – poněkud nekonvenční manžele starající se o Gustava, muže, jejichž dcery kdysi v minulosti Hirtmann také zavraždil a kteří touží po pomstě, schopné i všehoschopné představitele spravedlnosti několika evropských zemí. A také nájemného vraha jménem Jiří, díky němuž se v románu mihne i Praha. Epicentrem vrcholícího děje byl zvolen turisty vyhledávaný rakouský Hallstatt. Tady padnou zatím poslední výstřely tohoto souboje.
Dovoluji si konstatovat, že čtvrtý díl série potvrdil to, co naznačila již předcházející Tma. Svůj vrchol mají hrdinové už pravděpodobně za sebou. Martin Servaz je v tomto příběhu pasován do poměrně těžko uvěřitelné role supermana fyzicky zvládajícího (téměř) nemožné. V závěrečné honbě za zločinci překonává silou vůle zdravotní handicapy, v nedostatečném oblečení a chvíli po probuzení z mnohahodinové operace pádí mrazem a prodírá se sněhem. Norka Kirsten je nezastíraně kontroverzní a čtenář je od prvního jejího setkání s Martinem tak nějak v očekávání milostné romance. Vraždící maniak Hirtmann pokračuje ve svém pohrávání si s osudy svých „bližních“, jeho hra kočky s myší už tentokrát ovšem postrádá to prvotní napětí a děs, které ji doprovázely v Mrazu a v Kruhu. Trochu prostoru získávají Martinovi toulouští spolupracovníci Samira a Vincent, ke slovu se v klíčových okamžicích dostávají ochránci zákona, již svojí tupostí a byrokratickým přístupem sice čtenáře iritují, leč vše potřebně zdramatizují. Poslední stránky knihy přinesou šokující rozuzlení. Překvapivé do té míry, že si dovoluji položit otázku, zda té zkorumpovanosti, podplatitelnosti a provázanosti protagonistů nebylo přeci jenom trochu moc. Tak trochu ve stylu nesmrtelné věty: „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina!“
Mnoho otázek zůstává nezodpovězených – vábničkou lákající k dalšímu pokračování je bezesporu osud Martinovy bývalé lásky Marianne. Ale vzhledem k tomu, že v epilogu autor téměř dostihuje reálný čas (rodinná idylka o Vánocích roku 2017), chvíli si pravděpodobně počkáme. Uvidíme, kolik čtenářů zůstane Minierově sérii věrnými.

Čtvrté pokračování bestsellerové série s kriminalistou Martinem Servazem. Během vyšetřování vraždy na ropné plošině narazí norská inspektorka Kirsten Nigaardová na sérii fotografií. O pár dní později sedí v toulouské kanceláři ... více

Komentáře (0)