Ol' Meagher had a farm...

recenze

Bílé kosti (2014) 4 z 5 / DaveBukowski
Bílé kosti

Irská vesnička Knocknadeenly a tamější farma, na které žije osamělý statkář se svou matkou. Nikdo netuší, co se skrývá v jejich sklepě…



Vše začíná na statku rodiny Meagherových. Právě zde je nalezeno jedenáct ženských koster, ze kterých někdo velmi pečlivě seškrábal maso a - což je ještě zvláštnější - ke všem stehenním kostem přivázal látkové panenky. Vyšetřování se ujímá Katie Maguireová s domněnkou, že vraha nebude tak těžké naleznout - případ se však komplikuje, když při pitvě vyjde najevo, že kosti na farmě leží už od roku 1915. I přesto se ale Katie vrhá do hledání už zřejmě mrtvého viníka s neobyčejnou vervou a snaží se dopřát zesnulým ženám spravedlnost.
Jenže o několik dní později leží nedaleko původního naleziště další mrtvé tělo, zohavené do detailu stejným způsobem. Policie odhaluje podobnosti s irskou mytologií a pachatelem tak může být v podstatě kdokoli. Katie ani nikdo jiný neví, že tenhle případ bude nejen neobyčejně náročný, ale možná také ovlivní světové vnímání irské historie.

Za svou kariéru už viděla spoustu mrtvých - lidi, kterým do obličeje vpálili kulku z brokovnice, utopili je, upálili nebo rozdrtili. V minulosti ohledávala dokonce i mrtvoly, které byly před smrtí systematicky mučeny rozžhavenými pohrabáči a kleštěmi. Ještě nikdy ale neviděla tělo, které by bylo tak strašlivě znesvěceno a zbaveno lidskosti.

Jak sám hororový autor Graham Masterton v rozhovoru pro Host říká, snaží se v Bílých kostech obracet i k publiku, které hororům neholduje. I tak je ale jeho zaměření v knize znát, drsnější scény jsou popsané bez okolků a zároveň věrohodně a realisticky. I nezáživnějšími pasážemi se však proplétá obratně a s elegantním stylem psaní, který není přehnaně nadnesený a situace nám popisuje sice jasně a stručně, ale ne primitvně. V jednom si nezadá se skotským Peterem Mayem, a to jsou výborné charakteristiky prostředí, v němž se příběh odehrává.

Dobře působí i hlavní postavy knížky, jejichž chování má patu i hlavu. Komisařku Katie Maguirevou si určitě oblíbí každý, a i když má opravdu rozházený soukromý život, který tvoří nespokojenost v manželství a manželovy narůstající osobní problémy, nic z toho při čtení nepůsobí klišovitě. Tyto části tvoří opravdu velkou část děje a jsou mnohdy vyhrocenější, než kriminální linka.

Velmi zajímavým prvkem je přiblížení irských mýtů a legend, z nichž je většina velice temných a podtrhují ponurou atmosféru knihy. Irsko, to nejsou jen lepracháni a víly (aspoň ne takové, jaké je známe).

Bílé kosti sice nejsou na poli současné krimi nic převratného, ale to, o co se snaží, dělají skvěle. Čtenáře budou rozhodně celou dobu bavit, napínat, místy strašit nebo znechucovat a ve finále dost možná i naprosto šokovat. Vraha ke konci už nejspíš začnete tušit, ale je zřejmé, že autor už se ho nesnaží skrývat. Na jak a proč si však bezpochyby počkáte až do výborného závěru.
Bílé kosti prostě žádného fandu detektivek, thrillerů nebo hororů nezklamou.

80%

Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host.

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář