Óda na Řím a rodičovství

recenze

Ochhhh. Podmanivá a krásně napsaná kniha! Tak tato kniha mě velmi příjemně překvapila, a to musím říct, že jsem se této knihy trochu bála, protože jsem si nebyla podle anotace jistá, zda to bude kniha pro mě, ale po přečtení některých recenzí jsem si říkala, že tato kniha bude asi opravdu výjimečná.

Kniha popisuje příběh spisovatele, jeho manželky a jejich dvou malých dětí – kluků - dvojčátek na novém kontinentu v Evropě, a sice v Itálii, kam se z Ameriky s celou rodinou spisovatel přestěhoval skrz práci.

Na knize oceňuji to, že se dozvíme o Itálii skoro vše … Jací jsou Italové, dále různé vtipy z Itálie, komické situace vyplývající ze spisovatelovy neznalosti jazyka, kdy spisovatel například nevěděl, jak se řekne kroužek na klíče, který si chtěl koupit v obchodě a místo něj odešel s nočními světýlky pro děti, které si vůbec nechtěl koupit … Úžasné je taky to, že se ve velmi zábavné formě dozvídáme i zajímavosti z italské historie a taky to, jak je krásné, když muž ženu miluje a často v náznacích poznáváme, jak moc je důležitá pro spisovatele jeho žena a také jeho děti. Po přečtení této knihy můžu říct, že jsem se zamilovala nejen do Říma a Itálie, ale taky do Italů.

V knize najdeme nespočet úžasných věcí a já přidávám tři typy formou citací.

Za prvé - vtipná situace:

„Pekárna není můj jediný neúspěch. V domácích potřebách hledám kroužky na klíče, majitel přede mou stojí, ruce sprásknuté, nedočkavý, až mi bude moct poradit, ale já nevím, jak se řekne „kroužek na klíče“ nebo „jenom se dívám“, tak na sebe minutu mlčky hledíme. „Luce per notte,“ vzpomenu si konečně. „Per bambini.“ A ačkoliv jsem nepřišel koupit noční světýlka pro děti, jedno mi ukáže, a tak ho koupím. Kroužky na klíče počkají, dokud se nevrátím se slovníkem.“

Za druhé - život s dvojčaty:

„Zastaví mě půltucet Římanů: „Jsou to dvojčata?“ „Kolik mají let?“ „Kde jste koupil ten kočárek?“ Půlka italských slovíček, které znám, souvisí s vybavením pro miminka.“

Za třetí – láska k italským lidem:

„V podstatě pokaždé, když nás někdo ve Státech zastavil na ulici nebo v obchodě, mávl směrem ke kočárku a řekl: „Dvojčata? Vsadím se, že máte plné ruce práce.“ Samozřejmě to ti lidé nemysleli zle, ale když vám někdo připomíná něco, na co nejde zapomenout, je to ubíjející. Mám radši italské matky, které se nahnou nad kočárek a zašeptají: „Taková krása“, a úsměvy dětí, které projdou kolem, a toho starého Římana, který nás dnes zastavil, usmál se na Henryho a Owena ještě předtím, než mi potřásl rukou, a s úklonou řekl: „Complimenti.“ Blahopřeji.“

Musím uvést, že mě velmi příjemně překvapila hned první stránka, jak spisovatel popisuje svoje stěhování do Itálie a taky jsem se nasmála, kterak spisovatel řeší a hledá ve slovníku fráze jako například to, jak se italsky řekne věta: „Kde koupím plenky?“ (tedy spíše hlavní hrdina, protože spisovatel napsal tuto knihu podle pravdy - co skutečně zažila jeho rodina v Itálii).
Knihu mohu doporučit všem, kdo si chtějí přečíst příběh z obyčejného života bez velké zápletky a poznat zprostředkovaně krásy Itálie a Říma.

Výjimečná kniha – je plná mimořádných postřehů a popisuje Doerrova dobrodružství v jednom z nejúchvatnějších měst na světě. Anthony čte Plinia, Danta a Keatse ‒ staré kronikáře Říma ‒ a navštěvuje náměstí, chrámy a pamětihodnosti,... více

Komentáře (0)