Normálně jiní

recenze

Na konci června vydalo nakadatelství Grada pod značkou Cosmopolis vtipně laděnou romantickou knihu Normálně jiní, kterou napsala novozélandská autorka Tammy Robinson.

Tammy Robinson žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími mazlíčky. Romány vydala vlastním nákladem a na kontě jich má již sedm. Nyní pracuje na dalším.

Autorka vypráví příběh ze dvou pohledů, z pohledu Maddy a Alberta, přičemž každý střídavě vypráví jednu kapitolu. Ich forma je dle mého názoru vhodně zvolená, i když jsem se při čtení párkrát ztratila v orientaci a ihned si neuvědomila, kdo z hlavních hrdinů právě kapitolu vypráví.

Maddy je devatenáctileté děvče, které žije výhradně pro svou rodinu - pro matku a svou mladší sestru B, která trpí autismem. Jelikož se jedná o těžší formu, potřebuje celodenní péči, kterou ji zajišťuje právě Maddy napůl s matkou. Obě však musí chodit do práce, aby zaplatily účty, které jsou nemalé, tudíž na vlastní život jim už moc času nezbývá. Maddy si nikdy nestěžovala, bere svůj život takový, jaký je a je na něj už zvyklá, protože ani jiný nepoznala. Pracuje ve fotolabu, ale jejím snem je stát se fotografkou a myslí si, že jí práce může pomoct připravit se na svůj sen. Albert má také devatenáct let, pracuje ve stájích u koní a žije v silně disharmonické a dysfunkční rodině. Otec ho celý život považuje za břídila a flákače a nic mu není dobré. Albert má pocit, že se mu ničím nezavděčí. Proto již delší dobu uvažuje, že se odstěhuje, ale nejprve si musí na svůj sen našetřit peníze, které vydělává právě prací u koní. Když potká Maddy, začne jí nadbíhat a nevzdává se i přesto, že o něj Maddy zpočátku nestojí. Nakonec se sblíží a zjistí, jakou sílu má láska a že na své problémy už nejsou sami a mohou tomu druhému dodat odvahu věci změnit. Čeká je však těžká zkouška. Jak si s ní poradí?

Kniha i přes svou nenápadnou, avšak o to více působivější obálkou, v sobě skrývá silný romantický příběh dvou mladých lidí, kteří se však budou muset vyrovnat s těžkou zkouškou.

Příběh si zamilujete už od první stránky. Autorka totiž píše velmi čtivě, kniha vás vtáhne, ani nebudete vědět jak. Vtipné scény střídají scény s hlubšími myšlenkami a vy máte pocit, že příběh Maddy a Alberta prožíváte s nimi. Cítíte, že jejich láska je opravdová, autorka se totiž umí skvěle vcítit do svých postav. Zároveň píše s citem a lehkostí a vyvaruje se laciným klišé, ale i erotickým scénám. Kniha je určena spíše pro mladší čtenáře, tzv. young adult, ale podle mého názoru zaujme i čtenáře starší. Já jsem toho důkazem.

Téma autismu je zde probíráno velmi povrchně, takže pokud čekáte od tohoto tématu něco víc, určitě sáhněte po jiné knize. O autismu se nic nového nedozvíte, osud B vás ani moc nezasáhne, protože v knize má jen okrajovou hodnotu. Autorka jej použila jen jako prostředek pro zápletku a nutný závazek pro Maddy. Možná, stejně jako já, budete celou dobu přemýšlet, jak vyřešit patovou situaci, která Maddy a Alberta svazuje. Nakonec se ukáže, že nejjednodušší možnost je vždy ta správná, i když nakonec v tomto příběhu se mine účinkem. Přiznám se, že autorka mě tím celkem rozčílila, protože celou dobu máte pocit, že situace je neřešitelná a když se najde řešení, už není potřeba. Více se o výtkách na závěr rozepisuji níže.

Autorka velmi dobře vykreslila rozdíly dvou odlišných rodin - první je harmonická a po všech stránkách funkční i přes handicap jednoho člena a její neúplnost. Druhá rodina je sice úplná, ale za to disharmonická, dysfunkční, v níž si její dva členové potrpí na urážky, ponižování a psychické nátlaky. Maddy i Albert tak mají šanci poznat odlišný rodinný život a pohled na něj.

Trochu mě zklamal konec, který byl sice dojemný, ale já měla pocit, jako by jej autorka ani nenapsala. Styl se změnil, závěr mi vůbec neseděl a cítila jsem z něj, že se autorka chtěla za každou cenu pokusit o šokující závěr, který se jí tímto povedl. To, že jsem si pobrečela, je samozřejmé (z dřívějších ohlasů jsem to i čekala), protože jen čtenáře bez citu by závěrečné vyústění nedohnalo k slzám. Ještě i dnes, den po dočtení knihy, je mi toho závěru hodně líto. Myslím, že tohle se stát nemělo, i když čtenáři, kteří mají přečtené obě na obálce zmiňované knihy (Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala), něco takového museli tušit od začátku. Já i přesto doufala v jiný konec.

I přes mírné zklamání se jedná o pěkný romantický příběh, který vám v paměti zůstane déle a možná se k němu budete rádi vracet.

Pokud hledáte oddechové čtení na léto, kniha Normálně jiní je tou správnou volbou. A jedno varování na závěr: ke čtení si připravte dostatečný počet kapesníčků, protože je budete potřebovat!

Komentáře (0)