Nestárnoucí Děti z Bullerbynu

recenze

Švédský Bullerbyn je malá osada, kde stojí tři domy - Mellangården, Norrgården a Sörgården. V Bullerbynu kromě dospělých žije šest dětí - Lisa, její bratři Lasse a Bosse, Lisiny kamarádky Britta a Anna a Olle. Olle je jedináček, ale o něco málo později se mu narodií sestřička Kerstin.

Děti z Bullerbynu spolu zažívají spoustu dobrodružství celý rok - slaví spolu Vánoce, prázdniny, chodí spolu do školy do Storbynu a všechny jejich rodiny navštěvují své příbuzné. Užívají si své kamarádství a nic je nemůže rozdělit.


Kdo by neznal proslulé Děti z Bullerbynu? Tenhle příběh o dětech spatřil světlo světa v padesátých letech. Lindgrenová se nechala inspirovat osadou Sevedstorp, kde se spisovatelka narodila.

Vypravěčkou celého příběhu je Lisa, sedmiletá dívenka, která má dva bratry Lasseho a Bosseho. Jsou to dva uličníci a když se k nim přidá ještě jejich kamarád Olle, v Bullerbynu je pak opravdu velký rámus.

Lisa ale v Bullerbynu není jediná dívka. Ve vedlejším statku bydlí Britta a Anna a spolu tvoří tu něžnější trojici. Ale když se sejde všech šest dětí dohromady, je z toho jedno velké dobrodružství.

Kromě veselých příhod se v knize můžete setkat i s různými zvyky, které jsou rozdílné od našich tradic, například Vánoce nebo Velikonoce.

Příběh je psaný jednoduchou formou, aby si příběh mohli přečíst i menší čtenáři. Navíc slova a věty jsou volené tak, jako by to psalo či říkalo malé dítě:

Ale stejně je to prima, že můj pokoj je naproti Norrgårdenu, protože Britta a Anna a já si často posíláme dopisy. V zimě, když je tma, to nejde tak dobře. Ale to na sebe místo toho blikáme baterkami. Když bliknu třikrát, znamená to: "Honem přijď k nám. Musím ti něco říct."

Maminka řekla, že musím mít ve svém pokoji pořád hezky uklizeno. Dělám, co umím. Občas gruntuju. Vyházím oknem všechny koberečky. Agda mi je pomůže vyklepat. Mám svou vlastní malou plácačku a tou klepu koberce. Vyleštím kliku a utřu všude prach, dám nové kytky do vázy a ustelu v postýlce a v kočárku panenkám. Někdy zapomenu uklidit. Maminka potom říká, že jsem nepořádnice.

Kniha je doplněná krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která svými typickými obrázky přitáhne nejedno dětské oko.

Tuto legendární knihu, kterou jsem četla již před více než dvaceti lety, můžu doporučit naprosto všem. Knížka okouzlovala již naše rodiče a určitě bude okouzlovat i naše děti, protože tenhle příběh nestárne.

Komentáře (1)

05.11.2013

Hřibče

Máš naprostou pravdu, je to krásný a nestárnoucí příběh! :) Knihu jsem četla jako malá a mám na ni plno krásných vzpomínek. :) I když se musím přiznat, že mojí nejoblíbenější dětskou knihou od Astrid byla Lotta z Rošťácké uličky. :)