NEpotřebuji tvou lásku. Mám svou.

recenze

Můžete tuto metodu považovat za kontraverzní. Pomocí přesně cílených otázek, logických a do morku kostí jdoucích se dostáváte ke svým emocím. Nebo naopak, emoce rozebíráte otázkami, které jsou jen čistou logikou. Možná jsem ve chvíli, kdy jsem četla tuto knihu a procházela si metodou The Work (Práce) úplně chvílemi slyšela, jak se mi kosti lámají. Jak zkostnatělé umanuté já postupně odchází.

A vypadá to třeba takto:

Ukázka:

Můj manžel by se k nám měl vrátit.
Můžete si být naprosto jistá, že je to pravda?

Zoufale po tom toužím.
A můžete si být naprosto jistá, že je to pravda - že by se měl vrátit zpátky?

To nemůžu.
Metoda dotazování se zabývá jen skutečností. Skutečnost je taková, že se nevrátil. Nemá se vrátit přesně do chvíle, než se vrátí. Když věříte myšlence, že by se měl vrátit, přete se s realitou, a to v takovém případě prohrajete. Pokaždé. Je to jako snažit se naučit kočku štěkat. Říkáte: "Zasvětím celý svůj život tomu, abych tu kočku naučila štěkat." Učíte ji a učíte a ona se na vás za deset let podívá a řekne: "Mňau." Existuje něco, co vás učiní mnohem šťastnější než návrat vašeho manžela. V cestě vám stojí jen vaše domněnky. Přijdete na to, o co jde? Jak se chováte, když věříte myšlence "můj manžel by se k nám měl vrátit"?

A potom se díváme na to, jak se chováme, když této myšlence věříme. Jsme vzteklí na děti, rozladění, mrzutí. Pokud by se vrátil, nic z toho by nás netrápilo. Pak dochází k otočení otázky - JÁ bych se měla k nám vrátit. A dochází k představám, že pro tu rodinu, děti, je v tuto chvíli důležitá pouze ta žena, která zůstala sama...

To byl příklad.

Prokousejte se jí - stojí to za to!
Docela jsem na tuto knihu čekala s napětím a musím říct, že má grády. Dokonce takové, že jsem ji znechuceně odložila. První reakce byla na téma, které mi v knize bylo blízké a které mi tam přišlo vyloženě krutě vyřešené. Jenže pak jsem se začala o tuto metodu zajímat hlouběji a došlo mi, že opravdu není pro akutně trpící lidi, kteří si potřebují procházet fází smutku, ale je vhodná a motivující až ve chvíli, kdy si řeknete – a dost, něco s tím udělám! Pak je úžasná! A jste schopni se díky těmto pár otázkám, jež se naučíte v této knize mířit přesně do středu, stát svým vlastním psychoterapeutem.

Komentáře (1)

24.02.2017

bytost

Pokud jsem vás správně pochopila, tak autorka používá stejnou techniku práce s myšlenkama jako ve své knize ,, Měj rád skutečnost ,,.
Je to podobné myšlenkám v knize ,, Moc přítomného okamžiku,,
Nejsme jen tím, co vytváří naše myšlenky, když od nich dovedeme poodstoupit (což se děje právě v přítomném okamžiku) tak nad námi ztrácí svou moc a přestáváme zbytečně trpět.
Ano, překonat konstrukce vybájené naší myslí je osvobozující, ale je to práce. Práce na sobě. Někdo raději setrvá v roly oběti. Většinou jeho životní příběh začíná slovy: ..narodil jsem se do špatné rodiny...:) to bude říkat ve 20-ti a vydrží to až do 70-ti...:)